Dnes Jan Martinu velmi rozesmutněl. A rozhodně to nebylo poprvé.
Všechno, co se týkalo jeho matky, bylo pro Martinu nyní nepříjemné. Uvádělo ji to do stavu sklíčenosti a fyzického neklidu. Nejradši by od téhle rodiny utekla co nejdál, zadržovala ji jen jedna věc – svého muže skutečně milovala. A proto ještě bojovala.
A přitom to všechno začalo tak slibně, když ji před rokem Jan seznámil se svou budoucí tchyní!
Zuzana byla sama šarm. Snažila se tak moc zalíbit budoucí manželce svého nejmladšího syna, až to bylo příliš očividné. Martina to vnímala, ale přičítala to nervozitě a nijak zvlášť tomu nevěnovala pozornost. Koneckonců – s ní přece bydlet neměla.
„Martino, tak moc si přeju, aby byl můj syn šťastný, že je mi naprosto jedno, koho si vybere. Ano, jsem opravdu moderní a pokroková matka!“ prohlásila hrdě.
„Vážně?“ upřímně se podivila Martina.
„Naprostá pravda! Třeba ty: úplně v klidu přehlédnu to, že tvoje práce zjevně není nijak dobře placená a nejspíš nemáš ani vysokoškolské vzdělání. Nemám pravdu?“
Každému trochu chytrému člověku by bylo jasné, že se tím snaží zjistit, jaká je skutečná situace. A přestože se budoucí tchyně stále široce usmívala, její pohled, který sklouzl na roztrhané džíny a vytahané tílko, ve kterých Martina ten den přišla, byl naplněný nelibostí.
Martinu její zevnějšek nijak zvlášť netrápil, tím méně tehdy. S Janem zrovna přijeli z chaty od kamarádů a mladík, pod vlivem náhlého romantického popudu, se najednou rozhodl představit milovanou svým rodičům.
„To myslíš vážně?“ zasmála se Martina. „Zrovna teď, v tomhle? Tvoje máma mě vážně pochopí? Nevyhodí mě?“
„Ale Martino, prosím tě, nebuď taková sucharka a nemysli si, že moje máma je nějaká nadutá dáma z lepší společnosti. Bude to v pohodě!“ uklidňoval ji Jan. „Je jí jedno, co máš na sobě. Hlavně že mě miluješ.“
Když pak Martina slyšela slova budoucí tchyně, zůstala chvíli zaražená, ale rozhodla se nedat nic najevo.
„To je jistě chvályhodné, že dokážete kvůli synovi překonat ledacos. Jen vás chci ujistit, že o mě se bát nemusíte. Mám vysokoškolské vzdělání a i práce je fajn. Nežiju si špatně, peníze mi stačí a ještě mi i zůstává.“
„Opravdu?“ ozvala se Zuzana s nedůvěrou, stále s jistým odporem zkoumající Martinin outfit. „No dobře, když to říkáš. Nechci se dohadovat.“
Když jí pak syn sdělil, že jeho nastávající vede oddělení ve velké bance, matka ihned zjihla. A po svatbě se bez ustání chlubila svým kamarádkám a známým, že její snacha pracuje jako zástupkyně ředitele významného bankovního ústavu – přičemž jí ve své verzi rovnou přidala na postavení.
Nedělala to z hlouposti, nýbrž z nějakého jí výhradně známého důvodu. Zuzana měla totiž dalekosáhlé plány, které se týkaly Martininy finanční situace.
Po svatbě se mladí nastěhovali do právě zakoupeného bytu, který si pořídili do podílového vlastnictví – měli dost peněz, aby si mohli dovolit jednopokojový byt bez úvěru či hypotéky.
Ale Zuzana si rychle spočítala situaci – a rozhodla se využít toho, že její snacha pracuje v bance: požádat ji o velkou půjčku.