O pár dní později Jan oznámil Martině, že rodiče si museli kvůli odjezdu do lázní půjčit peníze a zapojit celou širší rodinu.
„No, hlavně že se tvoji rodiče nějak postarali a tu věc vyřešili,“ odpověděla jen jeho žena.
Matka Jana však dál pokračovala ve své taktice, jak zkrotit neposlušnou povahu snachy.
„Jene, takhle to dál nejde. Proč se tvoje žena takhle chová?“
„Jak?“ nechápal syn, netuše, jak hluboko už se konflikt mezi nimi dostal.
„No právě tak! Pro Martinu jsme s otcem cizí lidé, to přece vidíš! Vůbec ji nezajímají naše problémy, o naši rodinu se nezajímá! Takhle to nejde! Seriózně si s ní promluv a vysvětli jí, že když se stala součástí naší rodiny, nemůže se ke mně a mým prosbám chovat tak lhostejně,“ vyčítala matka synovi.
„Mami, třeba to není tak zlé, jak si myslíš. Jestli ti Martina s něčím odmítla pomoci, určitě k tomu měla pádný důvod.“
„Pádný důvod? Ona na nás s otcem jenom šetří! Drží se peněz a jen je počítá.“
„Mami, vždycky jsi byla rozumná žena. Je divné od tebe slyšet takové věci,“ podivil se Jan.
„Přestaň! Ještě bys mě chtěl poučovat,“ nenechala si nic vysvětlit jeho matka, která měla na snachu čím dál větší zlost.
Vztahy mezi tchyní a snachou se horšily každým dnem. Při každém setkání teď Zuzana nevynechala příležitost bodnout Martinu nějakou jízlivostí, obviněním z necitelnosti a nezájmu.
„Jistě, proč by ses ty měla zajímat o problémy jiných? Máš peněz dost, tak si myslíš, že se můžeš na ostatní dívat shora, že?“
„Mami, nech toho, co to zase říkáš!“ nevydržel syn.
„Ne, nenechám. Mám právo na svůj názor.“
Martina už vážně uvažovala, že styky se svými tchány úplně přeruší nebo aspoň omezí na minimum. Jednoho dne se s tím svěřila manželovi.
„Mamka se naštve.“
„Ona je ale permanentně naštvaná. Co se tím změní?“ podivila se Martina.
„Možná nemusíme zacházet do takového extrému. Jsou to přece moji rodiče.“
„Nevím… Nemám ráda hádky, ale ani takové chování ke mně nehodlám dál snášet.“
Rozhodl však osud.
Jednoho víkendového rána brzy zavolala Zuzana. Dlouho hovořila s Janem a pak si vyžádala k telefonu snachu.
„Tady, chce s tebou mluvit máma,“ řekl manžel hlasem, který rozhodně nezněl veselým.
„O čem?“
„Dozvíš se. Vysvětloval jsem jí všechno, jak nejlíp jsem mohl, ale víš, jaká je máma…“ řekl Jan, když si dlaň přiložil k mikrofonu.
„Martino, dobrý den,“ začala Zuzana formálním hlasem. „Co je to za nápady? Jaké zas cesty do ciziny?“
„Máme dovolenou. Plánovali jsme ji dlouho. A zájezd jsme koupili už dávno,“ odpověděla klidně Martina, vědoma si toho, že tchyně o všem už ví.
„Tak ty zájezdy zrušte a peníze dejte Milanovi,“ poručila tchyně autoritativně. „On je potřebuje teď víc než vy. Má závažné problémy, rodina se mu rozpadá. Vy jste mladí a zdraví, ještě se podíváte kamkoli napřesrok. No nezbláznili jste se?!“