„Co to je?“ Jana svraštila nos a přivoněla si, jako by někdo postavil na stůl kýbl pomyjí.
„Boršč,“ odpověděla s úsměvem její snacha Tereza. Sundala pokličku z malé keramické polévkové mísy a začala rozlévat sytý, silný vývar. „Přece jen je to obrovská radost – vařit ze zeleniny z vlastní zahrádky.“
„Nevidím v tom nic zvláštního,“ odsekla Jana. „Ale sil a času, co se na tom záhoně ztratí, to je neskutečné!“
„To máte pravdu,“ zasmála se vlídně Tereza. „Ale když je to koníček, člověka to těší.“
„To říkáš správně – když je to ,tvůj‘ koníček. A ne vynucený,“ procedila Jana skrz zuby a pevně semkla rty. „A komu jsi to všechno vlastně navařila?“
„Nám. A žádné obří množství. Tak na dvakrát.“
„Já tuhle patlaninu jíst nebudu,“ svokrová dokonce teatrálně rozhodila rukama a o krok ustoupila od stolu. „Vždyť není jasné, co v tom vůbec je!“ Jana předvedla gestem dávivý reflex, zakryla si ústa rukou a prudce se odvrátila.
Tereza protočila oči a povzdechla si.
S Michalem, synem Jany, se Tereza seznámila před rokem a půl, zamilovali se hned při prvním rozhovoru a do měsíce byli oddaní – bez hostiny a bez okázalostí.
Ušetřené peníze vložili do společného snu – venkovského domu, který společně s láskou zařizovali.
Za tu dobu se Tereza s Janou viděla přesně čtyřikrát. Stejně jako Michal. Třikrát z toho ho musela Tereza sama přemlouvat, aby se na svátky vydali za matkou.
Jana od začátku považovala synovu svatbu za rozmar. Ale na dospělého, samostatného muže žádné opravdové páky neměla, a tak jen čekala na přirozený, podle ní i logický, konec.
Ten ovšem ne a ne nastat – a to už ji začínalo znervózňovat.
Jana zcela upřímně nechápala, co na té „prosté holčině“ Michal našel a čím ho vlastně Tereza okouzlila.
Byl to pohledný muž a kolem něho se vždycky motala spousta důstojných a atraktivních dívek.
Navíc byla Jana bytostně městská žena, stejně tak vychovala i syna. A právě teď jí mateřská intuice říkala, že Michal má té venkovské idyly už po krk – a že stačí jen malý impuls, a vše se vrátí do normálu.
A pak, po takové zklamané zkušenosti, si jistě najde vhodnější partnerku – takovou, se kterou si Jana vybuduje skutečně přátelský vztah.
Ale bylo třeba pospíšit, aby ta vychytralá Tereza nepřipoutala syna k sobě skrze dítě!