Plán se zrodil sám od sebe: Jana zavolala snaše a pozvala se na návštěvu, vždyť na kolaudaci ji stejně nepozvali.
Tereza jí připomněla, že ji dvakrát zvala telefonicky, ale tchyně to pokaždé odmítla s odůvodněním, že nemá čas. Jana to odbyla mávnutím ruky a projevila ochotu navštívit syna.
O dva dny později už stála v prostorném, světlém obýváku a nedokázala skrýt rozhořčení.
Její syn, stejně jako ona se svým zesnulým manželem, otcem Michala, přece nesnášeli polévky!
V jejich rodině se na stůl dávalo jen to, co šlo na první pohled rozeznat.
Jak mohl Michal dopustit, že si manželka tak rychle sedla na něj?
Očarovala ho snad?
Jana pocítila neklid. Zimomřivě se zachvěla.
Pobuřující myšlenku, že si Tereza drží Michala erotickými triky v posteli, ihned zavrhla.
Triky a Tereza?
Neslučitelné!
To bude určitě kouzlo!
Jak jinak si vysvětlit, že ten kluk vůbec jí tu břečku?
Jana se na snachu podívala s nenávistí.
Tváří se jako svatá nevinnost, a mezitím pomalu zaživa ničí mého chlapce.
— No co je na tom nejasného? — Tereza, která neocenila herecký talent tchyně, vzala druhý talíř, nabrala sběračkou boršč a obrátila se přímo k Janě. — Všechno je tu vidět. Tady je zelí. Tohle je cibule. Tady mrkev. A tohle červená řepa. Tu strouhám na jemno. Podle receptu mojí babičky. Jé, brambora mi tam teď nepadla, ale v druhém kole ji určitě vytáhnu. A nakonec troška zeleniny ze zahrádky a zakysaná smetana!
— Vždyť ty bys klidně jedla i spařené otruby! — tchyně rozhořčeně rozhodila rukama.
— Mimochodem, ve vašem věku by se vám taky hodily! Otruby pomáhají s trávením a zlepšují střevní mikroflóru. A spokojená mikroflóra = spokojený člověk!
Jana zrudla z téhle nestydaté drzosti snachy, ale nekomentovala to a pokračovala:
— A Michala k tomu nutíš proč?
Tereza zamrkala nechápavě.
— On to jí tak nějak sám.
— Co má ale dělat chlap, když doma nic jiného není?
— Uvařit si, co má rád? Objednat si jídlo? Zajít k sousedce? Navštívit maminku? — Tereza začala s úsměvem vypočítávat možnosti.
Při tom posledním Jana zrudla ještě víc.
— Nedělej ze sebe chytrou! Mohlas projevit trochu úcty a zeptat se mě, co má Michálek rád.
— Jano, ale já se ho zeptala. Je dospělý. Díky bohu umí mluvit. Říkal, že mu chutná všechno.
— To ti jen lže! To je tak těžké pochopit? Zpočátku tě nechtěl urazit. A teď už se jen dusí!