Rád se dusíš pomyjema? Nechal jsi z domu udělat zvěřinec. Jsi pánem v domě, nebo co?!
— Já, — odpověděl temně Michal.
— Tak se podle toho chovej! — s úlevou a pocitem splněné povinnosti vydechla napětí Jana.
— Kde máš zavazadla? — zeptal se matky Michal.
— Pořád v předsíni! — okamžitě si postěžovala. — A přitom mám hlad už z cesty.
— Skvělé. Poděkuj Tereze za pozvání.
— Cože?..
— Poděkuj Tereze za její poslední pokus si s tebou urovnat vztahy a omluv se jí.
— Ale ona…
— Mami!
— Dě-ku-ju a pro-miň, — zasyčela zlostně Jana.
Tereza jí zdrženlivě přikývla.
— Jdeme.
— Kam?
— Tam, kde je všechno podle tvého gusta, tvých pravidel, tvých tradic.
— Ale, Michale, já přece!.. — pokusila se matka syna zviklat, ale Michal ji přerušil:
— Vy s tátou jste neměli rádi polévky, zvířata, venkov. Na můj názor se nebral ohled. Ale jednou mi táta poradil něco skvělého: „Nelíbí se ti naše, vytvoř si vlastní.“ Tak jsem si, mami, vytvořil. Jenže tady platí můj vkus, moje pravidla, moje tradice. A paní domu je moje žena. Nelíbí se ti to? Pořád máš své vlastní.
— Synku! To ona tě poštvala proti mně! — Jana okamžitě přešla do úpění. — Učarovala ti! — přidala ještě temným šepotem.
Michal to nevydržel, vzal matku za loket, odvedl ji do předsíně, zvedl její cestovní tašku, otevřel dveře, v naprostém tichu ji doprovodil až ke brance a řekl:
— Tereza byla mimochodem na tvé straně. Má dobré vztahy s příbuznými. Nevěřila mi, že to může být jako u nás. V kuchyni pro tebe bylo nachystané zvláštní jídlo. Ale boršč, mami, ten byl jako lakmusový papírek. Ukázal tě v plné síle, — Michal otevřel dveře na ulici: — Taxi na tebe čeká.
— Ty… Ale… Kdy jsi ho stihl zavolat?! — zamumlala Jana, stále v šoku z neomalenosti syna.
— Řekl jsem Tereze, aby počkala. Aby ho hned neposílala pryč. A nemýlil jsem se.
— Ty! No ty! — rozhořčila se Jana.
— Já, mami, jsem tady pánem. Přesně, jak sis přála, — Michal dal znamení taxikáři, položil matčinu tašku na zem a bez čekání, až se usadí do auta, se vrátil za bránu a zavřel dveře.
— To je kouzlo, — ujistila se nakonec o diagnóze svého syna Jana a už v taxíku začala v telefonu hledat způsoby, jak tu kletbu zrušit. Musí přece existovat něco, co jí syna vrátí!