Kateřina věděla, že ji manžel podvádí. Ne často a nikdy dlouhodobě, ale celá ta pavučina lží se jako pichlavá nit vinula jejich vztahem. Když zvážila všechna pro a proti, zvolila si tuhle životní cestu sama. Pavel jí věnoval dost času, nekritizoval ji kvůli pár kilo navíc, vážil si její pořádnosti. A hlavně — byl dobrý otec. Děti ho milovaly. Ale už vyrostly: starší Matěj žil a studoval v jiném městě. Mladší Lucie taky nedávno opustila hnízdo.
Rodinný život se ustálil, byl plný zvyků a společných zálib. A zbořit takovou stavbu by byla škoda. Poslední dva roky Kateřina doufala, že se její muž uklidní a přestane si hledat bokovky. Jenže, jako naschvál, stále si držel dobrou kondici, byl štíhlý a pohledný. A vůbec, věk mu slušel, proto měl i úspěch u žen.
Sama Kateřina měla možná obyčejnější vzhled, ale své kouzlo ještě neztratila. Dlouhé světlé vlasy, modré oči. Pravda, ten jiskřivý pohled už trochu pohasl, všechny jiskry jako by se rozutekly. Ale nevadilo to – pohled do zrcadla ji zatím neodrazoval.
— Pavle, pojď snídat!
— Jdu, beruško! Co tu máme?
— Jak to máš rád: horká káva a dva tousty s volským okem.
— Zní to skvěle! Mimochodem, dneska se zdržím večer. Nebudeš smutnit beze mě?
— Cože? Vždyť dneska přijde Matěj s Pavlou na návštěvu.
— Jaká Pavla?
— Přítelkyně tvého syna, — odvětila netrpělivě Kateřina.
— Ahaaa, no počkej, nejdřív se na ni mrkni. Když bude všechno v pohodě, potkáme se pak všichni spolu.
— A připomeň mi, proč se dnes zdržíš?
— Dneska je porada, a pak ještě obchodní schůzka.
— A nemá to něco společného s tím, že sis vzal novou zástupkyni? Vysoká blondýna, viděla jsem ji v kanceláři.
— Ale no tak, samozřejmě že ne. Opravdu pracovní věci. Díky za snídani! Výborné! Ale už musím! — Pavel vstal od stolu, ani nedojedl. A přitom žena strávila půl hodiny přípravou.
Právě v tuhle chvíli Kateřině došla trpělivost. Přesně v tomhle okamžiku. Pozvedla oči k manželovi a tiše pronesla slova, která ho donutila znovu usednout ke stolu.
— Pavle, rozveďme se?
— Co prosím?
— No vážně. Uděláme to v klidu: bez hádek a zlobení.
— Nerozumím: ty se chceš rozejít?