Vracívali se z města na motorce, zastihla je bouřka, liják jak stěna, nebylo vidět ani na krok, měli raději zastavit a přečkat to — ale osud chtěl jinak. Srazilo je nákladní auto. A tak Barbora zůstala sama. Samozřejmě už nebyla dítě, jen to tak vypadalo: hubená, drobná, ale brzy jí mělo být třicet. Pracovala jako prodavačka v obchodě.
Její sousedka Vendula, starší paní, byla kdysi přítelkyní Barborčiny matky, a tak si ji tak trochu vzala pod ochranu. Pomáhala jí radou a nenechávala ji bez dozoru.
„Barboro, měla bys odejít do města, tam by ses mohla provdat — jsi pěkná, člověk by ti netipoval tvůj věk. Vypadáš jako osmnáctiletá holka. A tady u nás na vesnici už moc mladíků není, každý se snaží do města,“ říkávala jí Vendula.
„Ne, teti Vendulo, nechci do města. Jsem vesnická holka. Ve městě je hluk a shon, to nemám ráda.“
„Ale měla by ses už vdát, třicítka se ti blíží, děti bys ještě měla stihnout.“
„A za koho bych se vdávala, teti Vendulo? Zatím se mi nikdo nelíbí. Třeba se někdo najde,“ usmívala se Barbora. „Třeba sem někdo na služebku zabloudí…“
Vendula však už měla svůj plán. A dlouho ho v šuplíku neschovávala.
„Jan není žádný cizí člověk. Kdysi jsem se přátelila s jeho matkou Julií, škoda, že tak brzo odešla, byla to dobrá žena — a Jan je celý po ní, i povahou,“ přemítala si v duchu. „Marek, jeho syn, je taky dobrý kluk, pracovitý, jen trochu kulhá od toho nešťastného případu. A co kdybych Barbory dala dohromady s Markem? Vezmou se, padnou si do oka. Vždyť s Nikolou mu to nevyšlo. A aspoň by společně drželi domácnost — je to vždycky lehčí, než když jsou v domě jen chlapi.“
Jednoho dne se Vendula rozhodně vydala za Barborou a po nějaké době od ní odešla spokojená a zamířila k domu Jana.
„Nazdar, Jane, nečekal jsi mě, co? Přinesla jsem nějakou záležitost, týká se Marka,“ pozdravila vesele.
„Nazdar, teti Vendulo, pojď dál, to jsi mě teda zaskočila,“ odpověděl majitel domu.
„Hele, Jane, ten tvůj Marek je dobrej kluk, pohlednej, vy jste vůbec celá rodina jak vystřižená… Škoda jen, že si užil tolik trápení, nese si v sobě spoustu bolesti. Možná je čas, aby se jeho život změnil. Moje sousedka Barbora je fajn děvče, hospodárná, i když je o něco starší než tvůj Marek, vypadá pořád jako holka, krásná, jemná. Žije sama, skromná, ví, jak se chovat, s muži drží odstup. Proč by nemohla být jeho ženou? Kde vlastně je?“
Jan zaklepal na okno a za chvíli se ve dveřích objevil Marek – vysoký, urostlý, jen trochu kulhal na pravou nohu.