Místo se vůbec nehodilo pro psychoterapii. Přesto Jana velmi toužila muže vyvést z otupělosti – brala to jako otázku cti.
„To znamená, že se nic nezmění?“
„No… nevím…“
„Já to vím. Budete spolu dál bydlet. Ráno se potkávat v kuchyni, večer u koupelny. Každý se budete trápit po svém. Vaří dobrý guláš?“
„Výborný! Skvěle vaří!“ – Pavel odpovídal automaticky, aniž by chápal, kam tím ta podivná žena míří.
„Tak vidíte – její guláš už ve vašem životě nebude. Ani karbanátky, ani koláče…“
Pavel se na psycholožku díval vyjevenýma očima.
„A vy – opravdu chcete rozvod?“ – výslech pokračoval.
„Já? Ne…“
„Iniciativa byla z její strany?“
„Ano…“
„Jak jste ji urazil?“
„Já? Nijak jsem ji neurazil! Ona se rozčílí kvůli každé maličkosti!“
„Našel jste si jinou?“ – ignorujíc Pavlovu odpověď, zeptala se Zuzana.
„Ne!“ – Pavel už přistoupil na pravidla hry a odpovídal bez přemýšlení.
„Kdy jste jí naposledy přinesl květiny?“
„…Nikdy…,“ – vypravil ze sebe po chvíli.
Tentokrát se podivila psycholožka:
„Nikdy? Za tolik let? Mimochodem – kolik let?“
Pavel se zamyslel…
„Dnes je to dvacet pět…“
„Cože?“ – Psycholožka se na něj dívala jako na blázna, – „dnes máte stříbrnou svatbu – a vy jste na firemním večírku? Sám? Tak to se tedy nedivím vaší ženě…“
„Ale já se divím!“ – vykřikl Pavel tak hlasitě, že se tanečníci poblíž otočili, – „Co jí chybí? Nepiju! Nekouřím! Všechnu výplatu domů! Ve všem pomáhám!“
„Co jste jí dal naposledy jako dárek?“ – Psycholožka pokračovala ve výslechu, i když viděla, jak se Pavel rozohnil.
„Naposled? …Nepamatuji si…“
„A kdy to bylo?“
„Před svatbou.“
Zuzana zmlkla. Všechno jí došlo…
Pavel také mlčel – tušil, že rozhovor ještě neskončil.
„Chcete si teď hned s manželkou urovnat vztah?“
„Chci!“ – vyhrkl Pavel, kterému bylo jasné, že si Zuzana nedělá legraci.
„Tak uděláme přesně to, co řeknu. A nijak jinak. Bydlíte daleko?“
„Hned vedle.“
„Jděte do šatny, oblečte se. Přijdu za vámi.“
Pavel poslušně zamířil ke východu. Myslel si, že Zuzana chce mluvit s Janou.
Vyšel ven a čekal.
Asi za deset minut z kanceláře vyšli Zuzana s velkou kyticí, kterou vzala z vázy na jednom ze stolů, Jiří a Iveta.