„Na co to je?“ podivil se Pavel.
„Budeme zachraňovat vaše manželství,“ oznámila psycholožka, „a vy jen pozorujte a vyvozujte závěry.“
Když dorazili k bytu, Zuzana si sundala ze šatů krásnou stříbrnou brož.
„Dejte ji své ženě, až odejdeme.“
„Proč? Vezměte si ji zpátky…“ začal se bránit Pavel.
„Při stříbrné svatbě si partneři dávají stříbro. Nebyla bych překvapená, kdyby vaše manželka měla pro vás někde schovaný dárek. Mimochodem, jak se jmenuje?“
„Jana.“
„Tak, moji milí, budeme improvizovat,“ obrátila se Zuzana ke svým společníkům, „uvnitř je nešťastná, zraněná žena. Musíme udělat všechno pro to, aby se cítila šťastná… A hlavně, aby pochopila, že tenhle malý zázrak jí nachystal právě tenhle úžasný muž,“ kývla psycholožka směrem k Pavlovi…
Jana seděla v křesle a dívala se na televizi. Dívala se, ale nic nevnímala. Pocit křivdy ji dusil. V hlavě jí vířily jedna horší myšlenka než druhá. Nedokázala si představit, co bude dál, jak bude žít, co řekne synům. A tenhle… tenhle se zřejmě dobře baví…
Zazvonil zvonek. Žena se podívala na hodiny, překvapeně se zamračila, ale šla otevřít.
Když na prahu uviděla Jiřího a Ivetu, úplně ztratila dech a nevěděla, jak zareagovat.
Hosté si její rozpačitost hned vysvětlili po svém – začali ji zahrnovat přáními k nadcházejícímu Novému roku, vyzvali ji, aby přednesla básničku, a zatáhli ji do kola. Oslovovali ji „Janičko“ jako malou holku.
A Jana se náhle cítila jako děvče, uvolnila se a zapojila se do hry. V momentě, kdy ji Jiří posadil k sobě na kolena a podal jí sladký dárek, vešel do pokoje Pavel… s obrovskou kyticí v ruce…
Žena svým očím nevěřila…
„Jano…,“ Pavel váhavě došel blíž…
Nestihl ani říct to, co ho učila Zuzana – protože mu žena skočila kolem krku…
„Děkuju, Pavle, děkuju, že sis vzpomněl…,“ šeptala mu, „a děkuju i za tenhle večer…“
Hosté tiše odešli, aby nerušili…
„A tohle po čtvrt století společného života! Kdy konečně muži pochopí, že ženám ke štěstí vlastně moc nechybí, že jo, Jiří?“ obrátila se Zuzana ke svému kolegovi.
„Každá žena je jiná,“ zabručel ten v odpověď…
„To ano,“ významně odvětila psycholožka, „jako i každý muž…“