…který jí ani nestačil dokončit nehty, a tak Petra spěšně zaplatila za službu a zamířila ke dveřím, nesouc syna. Její spokojený manžel zamířil za ní.
Doma se ukázalo, že dítě „bolelo bříško“ jen proto, že Roman se neobtěžoval vyměnit mu plínu. Chlapec neustále kňoural, protože nechtěl ležet ve špíně. Jeho nacucaný plenkový kalhotky vážil jako závaží. Komu by se to líbilo? Nikomu.
„Proč jsi mu nevyměnil plínu, Romane?“ Petra se dívala na manžela a nechápala, jak to, že právě takový chlap jí připadl.
„Já… no… tam to bylo… víš, co tam bylo! Mám to jako brát do ruky?!“ pokrčil rameny Roman. „Říkala jsi, že se vrátíš za hodinu. Já na nic takového nesliboval. Myslel jsem, že přijdeš a uděláš všechno sama.“
„A ty jsi tu na co?! Co?!“ Petra byla tak rozzuřená, že nedokázala ani vysvětlit to, co jí připadalo samozřejmé.
„Já… no rozhodně ne na tohle. Hotovo, vyřešeno. Svojí misi jsem splnil, rodinný dluh jsem odpracoval. Teď si dávám oraz. Jednu cestu mám – zajedu na myčku, dofouknu pneumatiky… Možná se stavím za Michalem, zval mě na pivo.“
Petra beze slova položila syna na přebalovací stolek.
„Slyšíš? Říkám, jedu…“
„Počkej.“
„Co je zase?“
„Na něco jsi zapomněl…“
Petra jemně sundala synovi plínu a rychlým, obratným pohybem ji nasadila Romanovi na hlavu. Přímo na jeho světlé vlasy, které jí kdysi připadaly přitažlivé.
„Překvapení. Teď můžeš jet. Za Michalem, nebo za Ivanou. Kam chceš.“ Rychle šla syna zabalit do deky a popadla základní věci. Petra vyletěla z bytu. Nemyslela, neanalyzovala. Jediné, co pro ni bylo teď důležité, bylo odejít od něj. Hned. Kamkoli. Klidně i k tchyni. Raději tam než zůstávat s člověkem, který se bojí špinavé pleny víc než ztráty vlastní rodiny.
Roman zůstal stát a pomalu mu docházelo, co přesně má na hlavě.
***
„Mami, ta úplně zešílela!“ rozčiloval se Roman už druhý den, zatímco seděl v kuchyni u svojí matky. „Ona mi nasadila plínu na hlavu! Ty jí vážně dovolíš u vás zůstat?!“
„Ano.“
„Ona mi odvezla syna bez dovolení! Normálně ho vzala a zmizela!“
„A ty když jsi na ni v salonu křičel, o čem jsi přemýšlel? O synovi? Ten chudák má teď kvůli tobě podrážděnou pokožku… Zkus si lehnout na hodinu ve špinavém…“
„To není moje vina! To Petra je na vině! A vůbec, nepleť se mi do rodiny!“
„Tvoje věci? Sám jsi přišel. Takže nejsou už jen tvoje.“