Helena byla ženou vážnou a dodržela slovo: bez ohledu na čas pravidelně jezdila za synem, vítala potenciální snoubenky hned u dveří, vedla je do kuchyně a tiše jim vyprávěla, jak si její syn jednou nasadil smradlavou plenku na hlavu a pak si stěžoval na „špatnou manželku“.
„Víte, slečno, jestli jste s mým synem jen kvůli bytu,“ říkala s jízlivým úsměvem, „tak se budete muset starat o moji matku a vodit vnuka do školky.“ A pokud ne, pokračovala, „tak na byt zapomeňte: ten stejně prodáme. Všechno odkážeme vnukovi. Můj chlapeček se k rodině nehodí, takže se musíme postarat o budoucnost, i když to bude na úkor štěstí Romana. Kdo by to byl řekl…“
Snoubenky po takové řeči mizely stejně rychle, jako se objevily. Roman si musel s dalším vztahem dát pauzu – neměl na hotel, a ne každá dívka šla hned po seznámení na pokoj; přivést si dívku domů mu matka zakázala.
Brzy zůstal Roman sám: vztahy s manželkou i rodiči měl naprosto zpřetrhané a i přátelé, kteří ho zpočátku podporovali, se začali vzdalovat – stal se z něj ufňukanec a brzy je všechny omrzel. Nejprve se zlobil na Petru, pak na matku, nakonec na všechny kolem, dokonce i na úřednici z klientského centra, která byt, ve kterém bydlel, převedla na jeho syna.
Když si uvědomil, že v bytě teď žije jen na milost, zavolal Petře.
„Petro… nemohli bychom si promluvit? Já… no, všechno jsem pochopil. Chci, abys přišla domů.“
„Domů? Já jsem doma.“
„Myslím naši rodinu. Nás dva.“
„Romane, žádné ‚nás‘ už není. Jsem tu já. A je tu moje dítě. A ty… ty už jsi dospělý. Poradíš si jakkoliv. Nikdo tě už nerozčiluje ani neobtěžuje. Vždyť jsi to přece chtěl.“
Dlouho mlčel. Pak řekl:
„Chceš, aspoň s něčím pomůžu? Třeba… bylo potřeba přestavit postýlku a sundat bočnici.“
„Aha. To mělo být, před měsícem. Už jsme to zvládli sami, neboj. Pokud se ti bude stýskat po rodině, někdy se stav. Navštívit vlastní matku. A taky syna k tomu. Jinak ho brzy bude ‚tati‘ volat úplně někdo jiný. Soused nám s postýlkou pomohl a teď mě zve do kavárny, myslím, že to neodmítnu.“ – Petra zavěsila a povzdechla si.
Nechtěla znovu šlápnout na stejný hrábě. S Romanem to skončilo už v tu chvíli, kdy ji ztrapnil v salonu. Takové zacházení by Petra neodpustila nikomu. Ani kvůli iluzi šťastné a úplné rodiny.