— Máte dokumenty, které potvrzují, že nákup byl na vaše jméno? — zeptal se Jakub.
Karolína si skousla ret. Samozřejmě, vše bylo psáno na Petra.
Pod dohledem paní Dagmar si sbalila věci. O každou položku musela bojovat — tohle šaty daroval Petr, tedy zůstávají; ty náušnice také daroval on, zůstávají; dokonce i milovaný hrnek musela nechat — patřil totiž do sady, kterou koupila Dagmar.
Se dvěma kufry a zlomeným srdcem Karolína opustila byt, který považovala za svůj domov.
Dočasné útočiště našla u rodičů ve svém rodném městě dvě hodiny cesty od hlavního města. Dagmar jen zalomila rukama, když vyslechla dceřin příběh, a otec jen mlčky sevřel pěsti.
— Vždyť jsem říkala, že se mi ta Dagmar nelíbí, — lamentovala matka. — Už na svatbě se tvářila nadřazeně, pořád se dívala úkosem na naše příbuzné.
— Mami, nezačínej, — požádala unaveně Karolína.
— Jak nezačínej? Hned od začátku jsem věděla, že tě nepřijala. Ale ty jsi tvrdohlavá, neposloucháš. A tak to dopadlo.
Otec objal dceru:
— Neposlouchej mámu. Udělala jsi správně, že ses vdala z lásky. Jen… Měla jsi smůlu na příbuzné. Ale neboj, jsi silná, zvládneš to.
Karolína se k němu přivinula jako malé děvčátko, které někdo ublížil na dvoře. Jenže ta bolest teď byla dospělá, hluboká, ničivá.
Uběhl týden. Petr se neozval. Karolína pochopila, že se už nevrátí, nevysvětlí nic, prostě zmizí z jejího života jako zbabělec.
Mezitím Irena připravovala dokumenty pro soud.
— Nějaká šance tu je, — řekla. — Byt byl koupen během manželství, to znamená, že jde o společné jmění. Darovací smlouva může být prohlášena za neplatnou. Ale proces bude zdlouhavý.
— A co když Petr podá žádost o rozvod? — zeptala se Karolína.
— To by bylo dokonce lepší. Při rozvodu máš právo na polovinu společně nabytého majetku. Včetně bytu.
Karolína přikývla. Už se rozhodla — bude bojovat. Ne za Petra, ani za manželství, které bylo jen iluzí, ale za spravedlnost. Za vlastní důstojnost.
Po dvou týdnech jí přišel dopis od Petrova právníka. Její manžel podává žádost o rozvod. V dopise stálo, že pokud Karolína nebude napadat darovací smlouvu, Petr jí vyplatí kompenzaci. Částka byla směšná, sotva by stačila na pronájem garsonky na pár měsíců.
Karolína dopis pomačkala a hodila do koše. Ne, tak lehce se nevzdá.
První soudní stání proběhlo za měsíc. Karolína tehdy Petra poprvé po té době uviděla. Hodně zhubl, pod očima měl tmavé kruhy. Jejich pohledy se na chvíli setkaly, ale Petr okamžitě uhnul očima.
Vedle něj seděla Dagmar v tom nejlepším kostýmu a s výrazem uražené ctnosti. A o kousek dál… Karolína poznala Zuzanu. Vysoká blondýna s dokonalým účesem se na ni dívala s pobaveným výrazem nadřazenosti.
Petrův právník tvrdil, že byt byl zakoupen výhradně z prostředků Dagmar, které darovala synovi. Tedy že se nejedná o společně získaný majetek, a Karolína na něj nemá žádný nárok.
Irena oponovala, předkládala doklady o tom, že Karolína investovala do zařízení bytu, do rekonstrukce. Bohužel podložených důkazů bylo málo.
Soudce odročil řízení a vyžádal si doplňující dokumentaci.
Po skončení soudního dne Karolína vyšla na ulici a narazila na Petra. Stál u auta, zjevně na ni čekal.
— Karolíno, pojďme si promluvit, — řekl tiše.
— O čem chceš mluvit, Petře? O tom, jak jsi mě zradil? Jak jsi mě vyhodil z bytu? Jak zbaběle utekl, aniž bys mi dokázal říct pravdu do očí?
Petr sklopil hlavu:
— Já… máma řekla, že je to nejlepší. Že se k sobě nehodíme.
— A tys s ní souhlasil? — hořce se usmála Karolína. — Řekni pravdu, chodíš se Zuzanou?
Petr nejprve mlčel, pak přikývl:
— Stalo se to náhodou. Potkali jsme se na jedné akci, dali se do řeči… Máma byla tak šťastná…
— A co já? Já jsem byla tvoje manželka, Petře! Sliboval jsi mi lásku a ochranu!
— Myslel jsem, že tě miluju, — zašeptal. — Ale máma má pravdu, jsme z různých světů. Se Zuzanou je to jednodušší, rozumíš? Je z mého okruhu, máma ji schvaluje…
— Mamánek, — pronesla Karolína s despektem. — Myslela jsem, že jsi chlap, ale ty… Jsi slaboch. Celý život budeš tančit, jak matka píská?
Petr se rozohnil:
— Neurážej mou matku! Udělala pro mě všechno!
— Ano, včetně zničení tvého manželství, — kontrovala Karolína. — Víš co? Jsem ráda, že to dopadlo takhle. Lepší poznat pravdu teď než prožít celý život s někým, kdo nemá vlastní názor.
Otočila se a odešla, aniž by se ohlédla. Petr zůstal stát u auta a díval se za ní.
Další soudní stání pokračovala ve vypjaté atmosféře. Dagmar si najala drahé advokáty, kteří neustále přicházeli s novými argumenty proti Karolíně. Ale Irena se nevzdávala. Podařilo se jí najít svědky — sousedy, kteří potvrdili, že Karolína v bytě žila, starala se o domácnost a prováděla opravy.
Zlom nastal ve chvíli, kdy Irena předložila soudu korespondenci mezi Petrem a jeho matkou, kterou se podařilo získat soudní cestou.