Zdálo se, že se úplně vzdal běžného života a věnoval veškerý svůj čas dceři. A pak ji otec znovu překvapil.
Z této cesty se vrátil jako ženatý muž. Ukázalo se, že za poslední dva roky obnovil vztah se svou první láskou.
Ta se právě rozvedla a zůstala sama se dvěma dcerami. Byly ovšem už starší – šestnáct a dvacet let – ale stále bydlely s matkou.
Po návratu z cesty otec oznámil svůj nový status a zeptal se:
– Nebude ti vadit, když se Zdeňka s dětmi přestěhuje sem? Dům je velký, ani si jich nevšimneš. A navíc mají rády zvířata. Nemusíš se tedy bát o své mazlíčky.
– Tati, sice tvoji novou ženu vůbec neznám, ale jsem ochotná to zkusit. Jak se vlastně jmenuje? Zdeňka je přece jen zkrácenina, ne?
– Zdeňka, – odpověděl otec. – Ale celé jméno nemá ráda. Radši ji tak oslovuj.
***
V prvních měsících po přestěhování se Zdeňka a její dcery, starší Barbora a mladší Monika, chovaly jako andílci. Byly k Marii milé a vstřícné.
Ale pak se pomalu začaly cítit jako doma. Nejprve Zdeňka projevila přání, aby se Marie přestěhovala do jiné místnosti.
– Proč máš ty největší ložnici v přízemí s šatnou a vlastním sprchovým koutem a toaletou? Přejdi nahoru k holkám, a tuhle místnost obsadíme my s Přemyslem.
– A proč bych měla? – zeptala se Marie nevlastní matky. – Jsem v tom pokoji celé roky, od chvíle, kdy jsme dům koupili. Byla vždycky moje. A tak to zůstane.
A navíc mám do zahrady francouzské dveře, abych mohla snadno vypouštět psy. Vám by na co byly?
– Ale mně nestačí obyčejná skříň v našem pokoji. A tebe stejně nikdy není doma. Proč bych měla ustupovat já? Měla bys mě respektovat. Jsem manželka tvého otce! – hulákala Zdeňka.
Marie se s ní nehádala. Jednoduše si na dveře pokoje nechala namontovat zámek a zavolala zámečníka. A promluvila si s otcem, aby svou ženu usměrnil.
Zdeňka byla vzteky bez sebe. Ale musela to nějak vydržet. Od té doby se jejich vztahy značně zhoršily.
Asi o měsíc později Marie onemocněla. Musela pracovat z domova. A během videohovoru s klientem se přihodila nová nepříjemnost.
Mladší dcera nevlastní matky se někam chystala a pobíhala za ní v prádle. Klient se nejprve zarazil a pak ji slušně upozornil. Marie se zrudla. Hovor musel být přeložen.
– Moniko, ty jsi snad úplně blbá – okřikla ji Marie – vždyť vidíš, že s někým mluvím. Měla by ses aspoň obléct, nebo nejlíp vůbec nechodit do toho pokoje.