Otec ji jen stěží uklidnil, a potom přišel za dcerou do pokoje, aby si promluvili.
„Marie, přece chápeš, že Zdeňka je hodná, jen se ještě nestihla po přestěhování přizpůsobit.“
„Vlastně je přirozené, že každá žena má potřebu cítit se jako paní domu. Opravdu ti nechybí pocit mateřského tepla a péče?“
„Tati, ty ji bráníš?“ upřesnila Marie. „Nemůžu tomu uvěřit! Bez dovolení jsi začal sahat na maminčiny věci v mém domě. Jak tě to vůbec mohlo napadnout?“
„Ale dceruško, stejně jen leží a chytají prach. Proč se tolik trápit. Zdeňka má pravdu, je třeba jít dál.“
„Tvoje Zdeňka si může jít dál, jak dlouho chce. Na vaši historickou vlast. V tomhle domě už nebude. Předpokládám, že půjdeš s ní? Dávám vám dva dny na sbalení věcí.“
„Ty nás vyhazuješ?“ zvolal její otec. „Vždyť jsem ti věnoval sedm let života, tolik dobrého jsem udělal. A ty jsi připravená zahodit náš vztah jako odpad?“
„Tati, ale ty jsi na ten odpad hodil moje city. A zřejmě i vzpomínku na mámu. A co to dobré? Už sedm let žiješ za moje peníze, všechno máš zajištěné.“
„Jíš potraviny, které kupuji já, tankuješ za moje peníze, jezdíš maminým autem. Je ti takhle dobře? Není ti to hloupé? Nebo sis vážně začal myslet, že to všechno patří tobě?“
„Tak tě teď raději zklamu. Ani po mé smrti ti z toho nepřipadne vůbec nic. Poděkuj za to své milované nové rodině.“
„Ty jsi to opravdu myslela vážně, že nás vyhodíš?“ Přemysl tomu pořád nemohl uvěřit. „Ale proč? Takové malichernosti? Zdeňka to přece myslela dobře. Je ochotná tě přijmout jako vlastní dceru.“
„Tati, je mi čtyřiadvacet, nech tyhle růžové kecy pro mladší holky. Proč si tvoje žena myslí, že tenhle dům je tvůj? Řekls jí to snad?“
„Přímo jsem to neřekl,“ uhýbal Přemysl, „ale sama si to vyložila tak, že jsem podnikatel. A já ji z toho nevyvedl.“
„Fajn. Teď sklízej plody své snahy. Uvidíme, kolik bude stát vaše láska v tvojí sdílené garsonce.“
Následující dva dny Marie jen stěží odolávala náporu příbuzných. Dokonce i Zdeňka přišla s omluvou. A nové sestry náhle zahořely láskou k paní domu.
Ale Marie zůstala neoblomná. A za doprovodu výkřiků Zdeňky o nespravedlnosti osudu vyprovodila příbuzné z domu.
Když se macecha dozvěděla, že se budou muset přestěhovat do pokoje ve sdíleném bytě, rozhodla se vrátit do svého rodného města. Tam také podala žádost o rozvod.
Otec poté prosil Marii, aby ho přijala zpět. Ale ta dala přednost samotě – bez příbuzných za zády a nepředvídatelných překvapení.
Autorka: Marcela