— Ne.
— Zažaluji tě za pomluvu!
— Klidně. A u soudu taky vysvětlíš, jak se z tvé „sestry“ stala tvá milenka.
Na druhém konci linky zavládlo dusné ticho.
— T-tohle stejně nemůžeš dokázat…
— Zapni si televizi — řekla Tereza a položila hovor.
V místním zpravodajství už běžel reportážní šot:
„…šokující rozvodová aféra v našem městě. Podle dostupných informací již policie obdržela trestní oznámení pro podezření z falšování dokumentů…“
Na záběrech bylo vidět záznam se zakrytými obličeji Martina a Šárky, s rozhořčenými komentáři právníků.
Terezin telefon doslova praskal pod náporem zpráv. Bývalí kolegové, přátelé, staří známí — všichni jí psali slova podpory.
Ale nejdůležitější zpráva přišla o hodinu později — e-mail od právníka:
„Paní Terezo, na základě předložených důkazů zahájíme řízení o neplatnosti rozvodu. Doporučujeme rovněž podat trestní oznámení pro podvod.“
Tereza zavřela oči. První vítězství.
Náhle se ozvalo zaklepání na dveře.
Opatrně nahlédla kukátkem — na chodbě stál neznámý muž s brýlemi.
— Paní Terezo? Jsem z redakce Večerního zpravodaje. Mohu vám položit pár otázek?
— Ne — odpověděla pevně přes dveře. — Všechno jsem řekla ve svém příspěvku.
Když novinář odešel, Tereza se opřela o zeď a pomalu sklouzla k zemi.
Slzy se jí řinuly samy — ne kvůli bolesti, ale kvůli zvláštnímu pocitu úlevy.
Už nebyla obětí.
Teď znal celé město pravdu.
A zítra — u soudu — vypukne válka.
Jednací síň číslo 14 byla nacpaná k prasknutí. Tereza seděla na straně žalobce, pevně svírajíc složku. Naproti ní, na druhé straně místnosti, Martin a Šárka tiše šeptali se svým právníkem.
— Postavte se, přichází soud!
Soudkyně v padesátých letech s přísným pohledem přečetla případ.
— Projednáváme žalobu paní Terezy o určení neplatnosti rozvodu…
Tereza koutkem oka pohlédla na Martina. Byl bledý, s hlubokými kruhy pod očima.
— Paní Terezo, vaše důkazy?
Její právník vstal:
— Máme k dispozici znalecký posudek. Podpis na rozvodových dokumentech je falešný.
V soudní síni se ozvalo zamručení.
— Dále přikládáme konverzaci mezi žalovaným a paní Šárkou, ve které podrobně plánují, jak neoprávněně připravit žalobkyni o domov a majetek…
Martin náhle vyskočil:
— To je porušení soukromí!
— Posaďte se! — zpražila ho soudkyně.
Právník pokračoval:
— A nakonec — zvukový záznam, ve kterém paní Šárka přiznává falšování dokumentů.
Šárka, sedící vedle Martina, vykřikla:
— To je provokace!
Soudkyně udeřila kladívkem:
— Ticho v soudní síni!
Výslech trval tři hodiny. Martin se stále více zamotával ve své výpovědi, Šárka křičela „pomluva“.
Když se soudkyně odebrala k vynesení rozsudku, Tereza vyšla na chodbu.
Přišel za ní jeden z novinářů:
— Paní Terezo, jak hodnotíte…
— Nevyjadřuji se.
Tereza se odvrátila k oknu.
Za čtyřicet minut je předvolali zpět.
— Rozsudek — soudkyně si nasadila brýle. — Rozvod prohlašuji za neplatný. Společně nabytý majetek se rozdělí rovným dílem. Případ falšování dokumentů předávám vyšetřovacímu orgánu.
Tereza zavřela oči.
— Dále — pokračovala soudkyně — vzhledem k předloženým důkazům doporučuji zvážit vznesení obvinění pro trestný čin podvodu…
Martin zakřičel:
— Všechno si vymyslela! Je to pomsta!
Šárka si obličej skryla do dlaní a začala usedavě plakat.
Když soudkyně naposledy udeřila kladívkem, Tereza se pomalu postavila a vyšla z jednací síně.
Na schodišti před soudem čekal dav novinářů.
— Jste spokojená s rozsudkem?
— Podáte znovu žádost o rozvod?
— Co teď cítíte vůči svému bývalému manželovi?
Tereza se zastavila a otočila ke kamerám.
— Úlevu.
Sešla po schodech do připraveného taxíku.
V autě jí zavibroval telefon. Neznámé číslo.
— Haló?
— Paní Terezo? — ozval se ženský hlas. — Jsem vyšetřovatelka Eva. Potřebovali bychom ještě další svědeckou výpověď k vašemu případu.
— Dobře, budu spolupracovat.
Telefon vklouzla zpět do kabelky a zadívala se z okna.
Město kolem ní ubíhalo — to samé město, kde ještě včera byla nikým.
Telefon znovu zavibroval. SMS:
„Myslela sis, že tohle bylo všechno?“
Tereza pomalu zasunula telefon zpět do kapsy.
Taxi zabočilo do její ulice.
Skutečný život teprve začínal.
O půl roku později
Tereza stála u zrcadla ve svém novém bytě a upravovala si límeček halenky. Dnes ji čekalo první líčení v trestním řízení proti Martinovi a Šárce.
Zazvonil telefon.
— Haló?
— Terezo, tady Klára z redakce. Nezměnila jste názor ohledně toho rozhovoru?
— Ne — odpověděla rozhodně Tereza. — Řekla jsem všechno, co jsem chtěla říct.
Položila telefon a sáhla po obálce na stole. Bylo v ní pravomocné rozhodnutí o rozdělení majetku a výpis z banky.
Odškodnění za psychickou újmu.
Peníze z prodeje bytu.
A nový život.
Ve dveřích na ni čekal právník.
— Připravená?
Tereza přikývla a vykročila.
Za posledního půl roku posbírala všechny roztříštěné kousky svého života.
A teď jim všem ukáže, že zlomená žena může být nezlomná.
Telefon jí znovu zavibroval v kapse.
Ale tentokrát se na něj ani nepodívala.
Ať si klidně hádají.
Už dávno není tou ženou, kterou bývala.