Věci si v sobě nesou vzpomínky.
„Vzpomínky!“ – zasmála se. – „Máme celé roky platit hypotéku kvůli tvým vzpomínkám? Ty prostě…“
Nedokončila větu – zřejmě chtěla říct něco hrubého, ale ovládla se. Viděla jsem na ní, že hledá novou strategii.
„Marie, drahoušku,“ její hlas opět nabral medový tón, „chápu, jak silné pouto tě váže k Libuši. Vždyť ona tě vychovala, když tvoji rodiče… Ale mysli na budoucnost! Na děti, které budete mít s Markem. Nezaslouží si snad prostorný domov?“
„Až budeme mít děti, určitě něco vymyslíme,“ odpověděla jsem vyhýbavě.
„Vy vymyslíte?“ – tchyně nesouhlasně zavrtěla hlavou. – „Já už jsem ale něco vymyslela. Víš přece, mám své kontakty na finančním úřadě. Bylo by zajímavé prověřit, jak jsi to s těmi dědickými papíry vlastně vyřídila. Opravdu jsi zaplatila všechny daně? Možná by menší kontrola neuškodila…“
Hrozba visela ve vzduchu. Věděla jsem, že je všechno v naprostém pořádku – jsem účetní, papíry mám zmáknuté. Ale daňová kontrola je vždy stres, ztráta času i nervů.
„Vy mi vyhrožujete?“ zeptala jsem se přímo.
„Ale kdepak, drahoušku!“ – Ivana zahrála dotčenou nevinnost. – „Já se jen bojím, aby ses nedostala do potíží. Kdyby totiž našli jakékoli pochybení, byt by ti mohli i zablokovat.“
Mlčela jsem a přemýšlela o celé situaci. Bylo jasné, že se tak snadno nevzdá. Ale ani já jsem se nehodlala stáhnout.
„Řekněme to na rovinu, Ivano,“ posadila jsem se zpět na pohovku, „co vlastně chcete?“
Mlčela. Viditelně zvažovala, kolik se vyplatí prozradit. Pak si přisedla – příliš blízko.
„Chci jen to nejlepší pro svého syna,“ začala. – „Marek je talentovaný, má před sebou zářivou budoucnost. Jenže ty ho svazuješ. Bydlíte v podnájmu, šetříte na všem… On by si zasloužil víc.“
„A prodej bytu po mojí babičce všechny starosti vyřeší?“ – zeptala jsem se klidně.
„Nejen prodej,“ naklonila se ke mně blíž. – „Správné využití těch peněz. Znám skvělého realitního makléře, najdeme úžasný byt.“
Třípokojový, aby měl každý dost prostoru. Já přidám své úspory, vy výtěžek z prodeje. A všechno napíšeme na Marka.
„Na Marka?“ – pozdvihla jsem obočí. – „A proč ne na oba?“
„Ale drahoušku,“ usmála se povýšeně. – „Manželství občas nevydrží. Ale Marek bude navždycky můj syn. Je logické chránit jeho zájmy.“
A tady byla pravda. Nešlo jen o to ovládat náš život – už myslela i na konec našeho manželství. Pokud bude byt psaný jen na Marka, v případě rozvodu bych přišla o všechno.
„Takže mi vlastně navrhujete, abych prodala dědictví po své babičce a investovala ho do bytu, kde nebudu vlastnit ani metr?“ – zeptala jsem se zpátky.
„Byla bys manželkou vlastníka,“ upřesnila Ivana. – „Copak ti to nestačí?…“
Vstala jsem a přešla k oknu. Venku padal sníh – první v tomto roce. Bílé vločky vířily kolem pouličních lamp jako kouzelná podívaná. Ale v mém životě žádná pohádka nebyla – jen tchyně, ochotná zničit mé manželství, jen aby si udržela kontrolu nad svým synem.
„Víte, co vám řeknu?“ obrátila jsem se k ní. – „Ne.“
„Co znamená ‚ne‘?“ – Ivana zamračila čelo.
„Ne na všechno. Ne na prodej bytu. Ne na společné bydlení. A ne na to, aby jste vy řídila náš život.“
Tchyně vyskočila, její tvář zrudla vzteky.
„Tohle budeš litovat! Řeknu Markovi, jaká doopravdy jsi. Sobec, vypočítavá…“
„Jen klidně,“ pokrčila jsem rameny. – „Jen ať nezapomene zmínit, že jste přišla, abyste mě připravila o dědictví. Že jste mi vyhrožovala daňovou kontrolou. A že jste navrhla, aby všechno bylo napsané na Marka – a já zůstala s prázdnou.“
„On uvěří mně! Jsem jeho matka!“
„Možná,“ řekla jsem klidně a otevřela dveře. – „Ale já jsem jeho manželka. A na rozdíl od vás ho nemanipuluju kvůli vlastnímu prospěchu.“
Ivana stála uprostřed pokoje zděšená. Většina snach se jí bála, ustupovala jí – jen aby zachovala rodinný mír. Ale mě vychovala Libuše – žena, která přežila válku a nebála se nikoho. Od ní jsem se naučila, že za sebe musím bojovat.
„Tím to nekončí,“ zasyčela, když vykročila ke dveřím. – „Ani netušíš, čeho jsem schopná.“
„Ani vy netušíte, čeho jsem schopná já,“ odpověděla jsem klidně. – „Na shledanou, Ivano.“
Vyrazila ven, podpadky jí vztekle klapaly o podlahu. Zavřela jsem za ní dveře a opřela se o zeď.