„Tady jsou všechny dokumenty,“ položila jsem před něj složku. „Kopie závěti, listina o dědictví, potvrzení o zaplacení poplatku, odhad hodnoty.“
Prolistoval papíry a zabručel:
„Všechno v pořádku. Nechápu, proč se to muselo dělat narychlo.“
„Kdo žádal o naléhavé vyřízení?“ zeptala jsem se nevinně.
„Přišlo to shora,“ mávl rukou. „‘Okamžitě prověřit, ihned podat hlášení.‘ A já už takhle mám stovku jiných věcí.“
„Smím se zeptat, od koho přišel ten příkaz?“
Vojtěch si mě důkladně prohlédl:
„Náhodou neznáte Ivanu?“
„To je moje tchyně,“ přiznala jsem.
„Aha,“ opřel se do židle. „Rodinný spor. Poslouchejte mě, slečno: nenechte se tou ženskou zničit. Vaše papíry jsou bezchybné, není do čeho vrtat.“
Poděkovala jsem a vydala se domů. Cestou jsem už promýšlela bojový plán. Jestli tchyně hraje špinavě, já se budu bránit všemi prostředky.
Doma mě čekalo překvapení — Marek přišel dřív. Seděl v kuchyni s notebookem, pracoval.
„Marku!“ radostně jsem k němu přiskočila. „Říkal jsi, že zůstaneš déle!“
„Podařilo se mi to dokončit dřív,“ objal mě. „Marie, musíme si promluvit.“
Z jeho hlasu jsem poznala — jeho matka už se na něj vrhla.
„Promluvme si,“ sedla jsem si naproti němu. „Ale nejdřív poslechni ty mě.“
Vyprávěla jsem mu o finančním úřadě a kontrole. Marek byl čím dál zamračenější.
„Tohle doopravdy udělala?“ zakroutil hlavou. „Nevěřím tomu.“
„Zavolej jí a zeptej se,“ navrhla jsem.
Marek jí zavolal a dal hovor na hlasitý odposlech.
„Marku, jsi doma?“ hlas překypoval radostí. „Skvělé! Musíme se sejít, probrat tu záležitost s tvojí ženou.“
„Mami, tys poslala na Marii finančák?“ zeptal se Marek přímo.
Ticho.
„Jen jsem se chtěla ujistit, že je s dokumenty všechno v pořádku,“ vykrucovala se jeho matka. „Vždyť je to pro vaše dobro!“
„Mami, to je přehnané,“ otřel si Marek tvář. „Marie je moje žena. Přestaň ji pronásledovat.“
„Já?! Pronásledovat?!“ zvýšila hlas Ivana. „Ona z tebe dělá blázna! Má byt za osm milionů a vy se tísníte v podnájmu!“
„To je naše věc. Moje a Marie.“
„Zbláznil ses, Marku! Myslí jen na sebe!“
„To stačí,“ ukončil hovor Marek. „Marie, promiň. Nečekal jsem, že toho bude schopná.“
„Tvoje matka nás chce ovládat,“ šeptla jsem. „A dokud nevymezíš hranice, nepřestane.“
Marek přikývl:
„Máš pravdu. Víš co? Přestěhujme se do bytu po tvé babičce.“
Zaskočilo mě to:
„Ale vždyť jsi nechtěl…“
„Nechtěl jsem urazit mámu. Ale teď vidím — stejně se jí nezavděčím. A ten byt je vážně dobrý. Pro tebe má i citovou hodnotu. Proč bychom platili nájem, když máme vlastní?“
Objala jsem manžela. Konečně jsme byli na stejné straně — a to bylo nejdůležitější.
Do týdne jsme se přestěhovali. Když se to dozvěděla Ivana, dostala záchvat vzteku a Marka pohrozila, že ho vydědí. Ale na tohle jsme už byli připravení.
„Víš,“ řekl Marek, zatímco jsme v novém obýváku skládali knihy, „možná je to nakonec dobře. Máma odkryla svou pravou tvář a teď už vím, jak s ní jednat.“
„Je to tvoje maminka,“ připomněla jsem. „Možná časem pochopí…“
„Pochopí nebo ne — to je její věc,“ přitáhl si mě k sobě. „Hlavní je, že jsme spolu. A nikdo nám nebude diktovat, jak máme žít.“
Přitulila jsem se k němu a podívala se na fotografii Libuše na zdi. Jako by se usmívala — jako by nám to schvalovala. Ochránili jsme svou rodinu, své hranice. A jestli je Ivana naštvaná — tak ať. To je její břemeno, ne naše.
Bytem se nesla vůně levandule a čerstvého koláče — upekla jsem slavný koláč podle babiččina receptu. Marek se zakousl a se spokojeným výrazem přivřel oči:
„To je úžasné! Teď už chápu, proč ses toho místa nechtěla vzdát.“
„Tady nejsou jen stěny,“ rozhlédla jsem se. „Je tu duše, historie, láska. A teď i náš domov.“
Zazvonil Markův telefon — znovu jeho matka. Podíval se na displej a ztlumil ho:
„Nechme ji vychladnout. Promluvím si s ní později. Teď jen pojďme užívat nový domov.“
Usadili jsme se na pohovku — tu, na které mi babička četla pohádky. Venku sněžilo, uvnitř bylo teplo a klid. Tchyně tuhle bitvu prohrála, ale věděla jsem — nevzdá se. Přijdou další útoky, manipulace, snahy získat zpět kontrolu.
Ale my byli připravení. Byli jsme spolu. A žádná tchyně už to, co jsme si vybudovali, nezničí.