S Annou se seznámil náhodou. Ten den se Michal hodně pohádal s matkou a seděl na lavičce na dvoře. Sympatická mladá žena si přímo před ním zvrkla kotník. Ulomil se jí podpatek.
Michal, který se nudil, se nabídl, že ji doprovodí. Cestou se dali do řeči. Pak následovala rande. Anna byla překvapená, že její nový známý stále ještě nemá diplom. Ukázalo se, že mají příbuzné obory. Nabídla se, že mu pomůže.
V té době už se Michal usadil v jejím bytě. Role matky teď převzala Anna. Vařila, uklízela, prala, a večer mu psala testy a seminárky. Chtěla, aby milovaný muž získal vzdělání a našel si prestižní práci, jak se na muže sluší.
Michal jí tehdy říkal svou zachránkyní. Pedagogové na univerzitě byli spokojení. „Věčný“ student se konečně začal snažit. Zkoušky skládal s jistotou. Směřovalo to k obhajobě diplomu.
Anna Michala milovala. Vůbec si nepřipadala, že by mu prokazovala nějakou laskavost, za kterou by jí měl být vděčný. Když jí opakovaně říkal, že je jeho zachránkyně, skromně odpovídala:
– Ale no tak, Michale! Až dostaneš diplom, najdeš práci a taky budeš přispívat do rodinné pokladničky. A kdyby se něco stalo, pomůžeš i mně. Muž a žena jsou přece jedno tělo a jedna duše! Musíme si pomáhat!
Po svatbě k nim začala často chodit tchyně. Marie považovala svého syna za génia. Často říkala snaše:
– Jen se podívej, Anno! V indexu má samé jedničky! On je génius! Až dostane diplom, stane se špičkovým profesionálem!
Anna mlčela. Neříkala, že manželovi píše všechny seminárky a připravuje ho na ústní zkoušky. Nechtěla kazit vztahy s tchyní. Ať si myslí, že její syn je nepochopený talent!
Jenže čas plynul a génius se po obhajobě diplomu k žádné realizaci neměl. Ukázalo se, že ho nikde nechtějí. Všude hledali zkušené pracovníky. A znovu zasáhla Anna.
Dohodla se se svým vedením, aby manžela přijali do pracovního poměru. Místo to bylo nenáročné a plat skromný, ale právě tím se získávají tolik potřebné zkušenosti.
Tři roky Anna manžela zcela živila. Svůj plat jí nikdy nedával a nekupoval nic do domácnosti. Jednoho dne ho poprosila, aby jí nechával aspoň část výdělku na jídlo.
Michal se ale rozčílil. Řekl:
– Ty mi to vyčítáš? Chceš tím naznačit, že se živím na tvůj účet?
Anna byla neoblomná:
– Nenaznačuju, Michale, říkám to naplno! Celý svůj plat dávám na provoz domácnosti. Nemůžu si koupit ani parfém! Proč ty nepřispíváš do rodinného rozpočtu? Dřív jsi studoval, nic jsem neříkala, ale teď už máš příjem!
– Anno, co mi tam jako platí? Pár korun! Stačí tak akorát na dopravu! Buď ráda, že od tebe nic nechci! Sama si za to můžeš! Měla jsi mě protlačit na lepší místo!
Anna pocítila křivdu. Ale pomyslela si, že se Michal asi jen cítí trapně. Vždyť ji považují za špičkovou odbornici ve firmě a z něho je akorát poskok.
Rozhodla se tedy znovu promluvit s vedením. S nadřízenými měla dobré vztahy. Byla uznávaná a vážili si jí. Obraceli se na ni se složitými úkoly a její názor měl váhu.
A tak, když ukázala na manžela a požádala, aby z něj udělali vedoucího oddělení, vedoucí souhlasil. Neviděl důvod odmítnout. Anna mu slíbila, že bude nezkušeného kolegu jistit.
Tak se stalo, že Anna začala pracovat na dvě směny. Michal jen seděl celý den ve své kanceláři. Podepisoval papíry, ale se všemi dotazy zaměstnanci chodili za Annou. Velmi rychle jim došlo, kdo tu opravdu táhne.
Michal ale začal být samolibý a namyšlený. Jeho plat se srovnal s manželčiným. Rychle si vzal úvěr a koupil auto. Anna se tomu snažila zabránit. Ale jeho argumenty byly přesvědčivé. Řekl:
– Anno, jsem vedoucí oddělení. Je trapné jezdit do práce autobusem! Navíc ty auto máš!
– Právě proto o tom mluvím, Michale! Neutáhneme dvě auta. O auto je třeba se starat! Je to drahé. Do práce jezdíme přece spolu!