„Přece tě nemůžu pořád prosit, abys mě někam vozil! Copak nejsem chlap?“
Anna znovu souhlasila. Ale už ji začalo Michalovo chování rozčilovat. Jeho matka, Marie, ji však vytáčela ještě víc. Začala snaše vyčítat, že její syn dosáhl úspěchu jen díky sobě.
Myslela si, že Michalův nový status je výhradně jeho zásluha. Anna ji nechtěla přesvědčovat o opaku a raději mlčela.
Není jasné, jak dlouho by tato situace trvala, ale Michal se začal chovat jako skutečný tyran. Vyčítal Anně, že je špatná hospodyně. Podle něho špatně prala, špatně žehlila a vařila jídla, která neměl rád.
A navíc pořád něco chtěla koupit! Jednou maso, podruhé skříňku do kuchyně, jindy zase náhradní díl do auta. A přitom mu nedala peníze! Musel platit svojí kartou! A to přece není přípustné!
Matka dolévala olej do ohně. Teď za ní Michal často chodil a stěžoval si na manželku:
„Ani mě nenapadlo, že je Anna tak vypočítavá. Pořád jí je všechno málo! Pořád jen něco chce – kup tohle, nebo támhleto! Mně už nic nezůstává!“
„Michale, ano, Anna ukázala svou pravou tvář až teď. Možná byste se měli rozvést?“
„A kde bych měl bydlet? Zase s tebou? Ta byt je přece Annin, koupila ho ještě před svatbou,“ povzdychl si syn.
„Tak si možná vezmi hypotéku?“ navrhla matka. Představa, že by se k ní syn vrátil, ji moc netěšila.
„Jo jasně!“ vykřikl Michal. „Je přece krásný byt! A já se mám zadlužit a platit nějakému cizímu chlapovi! Ještě jsem ani nesplatil úvěr na auto!“
A tak se zase vrátil k Anně. Jednou se zapovídal se svým strýcem Jakubem. Ten byl notorik. Ve střízlivých chvílích se snažil žít slušným životem. Ale nedařilo se mu to. A to především proto, že svoje pití považoval za nemoc. Doporučil synovci, aby si postavil ženu do latě.
Michal se rozhodl vzít si tu radu k srdci. Tehdy už jeho výtky vůči manželce začaly být naprosto nesnesitelné.
Dnes například chtěl, aby usmažila karbanátky, přestože hodiny ukazovaly téměř půlnoc. Anna se svých povinností nevzdávala. Večeře už byla hotová. Nechtěla znovu stát u plotny, a měla za to, že má pravdu.
Ráno se však rozhodla s manželem promluvit:
„Michale, v poslední době jsi na mě strašně náročný. Nezapomínej, že i já chodím do práce. Navíc, všechny výkazy do práce dělám za tebe! Pojďme se dohodnout, že si domácnost rozdělíme napůl. Aspoň mi bude trochu lehčeji!“
„A z čeho jsi jako unavená?“ smál se Michal. „Běháš celý den po kanceláři s papíry a nikomu nedáš pokoj!“
„Fajn, tak už za tebe nebudu vyplňovat údaje ani dělat výkazy! Pobíhej si sám!“
„No dobře, když chceš podrazit vlastní vedení, tak to udělejme takhle! Náš vedoucí tě za to nepochválí. Vždyť jsi to byla ty, kdo navrhl, abych se stal šéfem oddělení. Takže je to tvoje odpovědnost!“
„To je drzost, Michale! Chováš se hrozně! Co se to s tebou děje?“
„Už mě prostě nebaví žít podle tvých pravidel! Jsem dospělý a samostatný muž! Chci žít svůj vlastní život!“
„Tak fajn. Když jsi dospělý a samostatný, aspoň vyzvedni auto ze servisu! Já to dnes nestihnu!“
„Ty nikdy nic nestíháš! Dej mi peníze a já ho vyzvednu! To auto je tvoje.“
„Michale, předevčírem jsi dostal výplatu! Já jsem za svoje peníze koupila ten nový oblek pro tebe, jídlo na celý měsíc, zaplatila jsem energie a ještě jsem něco odložila na dovolenou! Chtěli jsme jet k moři! Pamatuješ?“
„Anna, já prostě nemám peníze! Taky jsem zaplatil splátku za auto. A pak mi volala Lucie, sestřenice, znáš ji, a prosila o půjčku. A do toho mi strýc Jakub řekl, že chce nastoupit léčbu, ale stydí se si říct o peníze. A ty víš, že taková centra jsou drahá!“
„Michale! Ty mě vážně udivuješ! Lucie je zdravá a mladá žena! Proč nepracuje?“
„Má čtyři děti! Kdy má asi tak pracovat?“
„Ale vždyť o tom měla přemýšlet, když rodila druhé, třetí, a natož čtvrté dítě bez manžela?! A ten tvůj strýc Jakub? Pamatuju si, že mě už jednou žádal o peníze na léčbu a rehabilitaci. To bylo před půl rokem! A já jsem mu dala. A co jsem se pak dozvěděla? Že se opil a dva měsíce jenom pařil! Málem ho neprobrali! Všichni mě za to kárali, že jsem mu ty peníze dala. I ty sám!“