Zatažené nebe, ztěžklé olověnými mraky, plakalo těžkými, beznadějnými slzami. Kapky, jedna za druhou, dopadaly s tichým ťuknutím na sklo, jako by se zoufale snažily sdělit svou němou bolest. Uvnitř prostorného domu, ponořeného do večerního šera, panovalo stejné ticho a prázdnota. Marie pomalu, téměř mechanicky, sklízela ze stolu slavnostní nádobí. Pestré ubrousky, lesklé sklenice, drobečky od sušenek — to všechno mlčky připomínalo den, který měl být světlý a radostný, ale nenaplnil očekávání.
Odnesla do kuchyně poslední talíř, na němž ležel netknutý, nádherný kousek čokoládového dortu. Jeho nadýchané máslové růžičky teď působily spíš jako výsměch. Byl to její oblíbený dezert, ale dnes se jí měnil v krku v chladnou, bezchutnou hroudu. Po těch slovech, která pronesl ten nejbližší člověk, ztrácelo jídlo jakýkoli smysl. Slova jako žhavé jehly pronikala hluboko do duše a zanechávala za sebou jen spálené pole osamění.
— Nemohla bys už přestat se tvářit tak zamračeně? — ozval se náhle hlas z obýváku. — Počasí je stejně mizerné a ty se tváříš, jako by se zhroutil celý svět.
— Jen jsem unavená, — odpověděla tiše Marie a otočila se ke dřezu.
— Unavená? Z čeho? Měla bys být doma, věnovat se svým věcem, a ne si dělat těžkou hlavu z maličkostí.
Pevně sevřela okraj dřezu, až jí zbělely klouby. Byla to jen další drobná poznámka, kapka v moři výčitek, které slýchala den co den. Ale dneska ta kapka přetekla. Všechno to začalo včerejším rozhovorem. Marie, plná naděje, navrhla, že by mohli oslavit desáté výročí spolu někde v přírodě, na útulném místě, jen oni dva.
— Už jsme tak dlouho nebyli spolu o samotě, — řekla nesměle a podávala manželovi barevný letáček.
— Nevidím v tom žádný smysl, — utnul to Tomáš, aniž na něj pohlédl.
— Ale proč? Myslím, že by nám to prospělo. Stali jsme se jeden druhému tak vzdálení…
— Vzdálení? Žijeme ve stejném bytě. Romantika je pro ty, kdo mají spoustu volného času. A ty ho máš víc než dost.
A tehdy, při mihotavém světle televize, vyložil všechno, co mu už dlouho leželo na srdci. Že její život se proměnil v běhání v kruhu. Že v něm není nic jiného než domácí povinnosti. Že její zájmy končí u zdí jejich bytu.