Přesněji řečeno, nejen o to šlo.
— A o co tedy?
— O sebeúctu. O právo rozhodovat o svém osudu sama.
Jednání trvalo téměř čtyři hodiny. Pavel vypadal čím dál tím méně sebejistě, jakmile začaly vyplouvat nové podrobnosti o jeho machinacích. Jeho advokát se snažil zpochybnit každý dokument, ale fakta byla neúprosná.
Když soudkyně vyhlásila přestávku, Pavel se poprvé za celou dobu podíval na Karolínu bez obvyklé nadřazenosti:
— Možná bychom se přece jen mohli dohodnout?
— Pozdě, Pavle. Teď už mi nejde jen o to získat zpět své, ale i o to, aby se nastolila spravedlnost.
Rozsudek soudu byl pro všechny překvapením. Nejenže byly obchody s prodejem akcií prohlášeny za neplatné — odhalená porušení ve finančních operacích Pavla upoutala pozornost finančního úřadu.
— Chápete, že teď bude následovat další vyšetřování? — Miroslav po jednání skládal dokumenty. — Čekají ho vážné potíže.
— Chápu. Ale to už není moje válka.
Večer přišla Karolína poprvé po dlouhé době do své kavárny. Rekonstrukce byla v plném proudu — všude byl stavební nepořádek, strhané tapety, rozebraný nábytek. Ale i v tom chaosu cítila, že to místo v sobě stále uchovává kousek její duše.
— Nečekala jsem, že vás tu potkám, — Tereza stála ve dveřích a nervózně si pohrávala s klíči. — Pavel říkal…
— Pavel toho napovídal, — odpověděla klidně Karolína. — Ale teď už na tom nezáleží.
Vytáhla z kabelky složku s rozsudkem:
— Tady jsou dokumenty o obnovení mých práv na podnik. Od zítřka se vracím k vedení.
Tereza zbledla:
— Ale jak to… Všechno jsme si přece naplánovaly! Nový design, nová koncepce…
— Můžete si všechny ty plány odnést s sebou. Stejně jako ostatní věci z kanceláře.
Dagmar si samozřejmě takovou chvíli nemohla nechat ujít. Objevila se jako by vyrostla ze země:
— Karolíno! Já věděla, že se spravedlnost nakonec prosadí! Poslyš, nechceš udělat nějaký společný projekt? Mám tolik nápadů!
— Díky, Dagmar. Ale momentálně si toho musím hodně urovnat v hlavě.
Následující týdny uplynuly v kolotoči povinností. Karolína postupně obnovovala podnik, a zároveň začala prosazovat nové nápady, které jí už dlouho zrály v hlavě. Miroslav jí pomáhal s právními otázkami a jejich komunikace se stávala stále neformálnější.
— Víte, — řekl jednou u šálku kávy, — obdivuji vaši houževnatost. Ne každý dokáže tak bojovat za to, čemu věří.
— Jen jsem pochopila jednu důležitou věc, — usmála se Karolína. — Někdy musíte ztratit něco cenného, abyste v sobě našli sílu jít dál.
Za půl roku byla její kavárna opět jedním z nejoblíbenějších míst v okolí. Pavel podle všeho narychlo prodal byt a odstěhoval se do jiného města — problémy s finančním úřadem byly vážnější, než čekal. Tereza si našla nové místo ve velké firmě. A Dagmar… Ta si stále ráda ráno přišla pro kávu, i když teď byla o poznání zdrženlivější.