– A jmenuje se Denisa, – řekl Tomáš s náznakem posměchu. – Uznejte, že společná krev ještě nic neznamená. Že ano, Deniso? – otočil se na ni.
Denisa nestihla odpovědět, protože Tomáš pokračoval:
– No nic, půjdu. Mám něco na práci. A vy si to mezitím vyřešte, proč ti lidé přišli k nám do bytu.
Tomáš odešel. V místnosti zavládlo tíživé ticho. Dospělí mlčeli a nevěděli, o čem mluvit.
– Pojď, – oslovil Pavel svou ženu, – přišli jsme zbytečně… A pozdě. Já tě přece varoval.
– Počkej, Pavle, – zastavila ho Denisa, – máš výjimečného vnuka. Samozřejmě, že je zraněný, ale má k tomu důvod. Jsi dospělý člověk a měl bys zkusit získat jeho důvěru zpátky. Pokud to dokážeš – získáš si zase svého vnuka. A pokud ne – tak se nedá nic dělat.
Muž matce nic neodpověděl a odešel. Olga, která se měla stát babičkou, ho následovala…
Skončil poslední školní rok. Tomáš udělal všechny zkoušky s výbornými výsledky. Zbývala poslední důležitá událost – maturitní večírek.
Večer předtím se u kamaráda oblékl do nového obleku, koupil nádhernou kytici a zavolal domů.
Denisa spěchala ke dveřím, otevřela – a zatajil se jí dech. Přede dveřmi stál krásný, úplně dospělý mladý muž – její vnuk. Vešel, podal Denise květiny, a pak si nečekaně klekl na jedno koleno a slavnostně pronesl:
– Moje drahá, milovaná babičko, navrhuji ti, abys byla mým doprovodem na maturitním večírku. Prosím.
Denisa mu podala ruku, on vstal a s láskou objal tu, která se mu stala druhou matkou…
P.S. Dejte like a odebírejte můj kanál.