Ale to by bylo moc jednoduché. Ta dvojice se stále vracela znovu a znovu. Usedali na plot, na lavičku, nebo na něco jiného. A někdy dokonce obcházeli dvůr jako páni a nepřetržitě krákali…
Jana je začala odhánět… A kdo by to neudělal?
A pak se jí zdál sen…
Jan a Zuzana, vyčerpaní, napůl nazí, stáli na jakémsi poli… Půda pod nimi byla rozpraskaná suchem…
Nad hlavou rudé slunce a hejno černých ptáků…
Krouží nad nimi bez přestání… A křičí…
Najednou všechno kolem zazářilo…
Objevil se nějaký člověk…
Velmi vysoký…
Na jeho obrovských dlaních bylo zrní…
Natáhl ruce vpřed, ptáci k němu důvěřivě přilétli a klovali to pohoštění…
A postupně se měnili v neuvěřitelně bílé ptáky…
Takové Jana ještě nikdy neviděla…
– Krm je, Jano, – sotva zašeptala Zuzana suchými rty, ale Jana ji slyšela velmi dobře…
– Za nás, – stejně tiše pronesl Jan…
Sen byl tak živý… Jana se vydala za Helenou. Ta byla velmi stará a moudrá. Zeptala se jí, co by ten sen mohl znamenat…
– Není jim tam dobře, – zamyslela se Helena a řekla, – nemají klid… A ty ptáky… krm je… Říká se, že mohou pomoci duším zemřelých…
Jana se domů vracela jakoby sama sebou nebyla… Bylo jí Zuzany a Jana tak líto… Najednou si vzpomněla, jak oba ptáky odháněli…
Slzy jí samy stékaly po tvářích…
Naštěstí v parku, kterým procházela, nikdo nebyl…
A tu náhle… Jana nechápala, co se to děje…
Cítila, jako by ji někdo shora udeřil do hlavy, pak jí začal rvát vlasy, škrábat…
Aspoň tak jí to připadalo…
Jana vykřikla šíleným křikem…
Spadla… Přetočila se na záda a uviděla, že ji napadají… známé vrány… Hrůzou přestala křičet úplně…
Zato křičet začaly Pavla, které šly kolem. Ty také přivolaly záchranku…
Jana strávila dva dny v nemocnici. Zranění nebyla vážná… Spíše psychická…
Ale měla čas přemýšlet…
A Jana dospěla k závěru: ptáci se jí pomstili za rodiče… Vždyť ji znali, viděli ji v tom domě…
„To je dobře,“ pomyslela si Jana, „doufám, že se uklidnili… A Zuzana s Janem – také… Kdo ví, třeba jim to nějak pomůže“…
Je zvláštní, že když se vrátila domů, uviděla starou známou dvojici… Vrány seděly na střeše domu a… mlčely…
Jana jim donesla zrní, kterým krmila své slepice… Rozsypala ho na lavičku a ustoupila stranou… První k „mírovému pohoštění“ slétl vran… Pak jeho družka…
Od té doby ustalo vlezlé krákání na dvoře…
Jana začala ptáky krmit pravidelně… Na podzim pověsila spoustu krmítek…
Tolik opeřenců na zimu hostila!
Na jaře u ní na dvoře přibyly budky pro ptáky…
Zkrátka – časem se kolem Janina domu samovolně vytvořil opravdový ptačí trh… Velí mu dva obrovití vráni…
O Zuzaně a Janovi se už Janě nezdá…
P. S. Dejte like a přihlaste se k odběru našeho kanálu.