Byla ochotná setkávat se při rodinných oslavách a společných akcích. Lucie dokonce nic nenamítala ani proti občasným návštěvám příbuzných svého manžela, jenže Ludmila si tu pravidelnost stanovovala sama a považovala za normální objevovat se u mladých dvakrát týdně.
— A proč se tvoji rodiče rozvedli? — vyptávala se dál Lucie při další návštěvě.
— Rozvedli se před sedmi lety z iniciativy otce, — Lucii se opravdu nechtělo na to období vzpomínat.
— Chápu, to znamená, že si našel jinou ženu, — okamžitě si vyvodila závěr Ludmila. — A proč se tvoje matka znovu nevdala?
— Jestli vás to skutečně zajímá, můžete si o tom promluvit přímo s ní, — ztrácela trpělivost Lucie. — Máte její telefonní číslo, takže se můžete domluvit mezi sebou.
— A tvoje sestra… — pokračovala ve výslechu Ludmila, ale nestihla větu dokončit.
— Promiňte, ale opravdu musím pracovat, — Lucie už nemínila dál snášet nátlak své příbuzné.
— Vyháníš mě? — hned se připravovala Ludmila k obraně.
— Samozřejmě že ne, — zarazila se Lucie. — Odpočiňte si, klidně se podívejte na film nebo si dejte oběd, jen já teď musím pracovat, jinak nic nestihnu.
— Možná se máma minule nestihla zeptat na všechno, co ji zajímalo, — uvažoval později Matěj. — Je trochu zvědavá a ráda si popovídá, takže ti nezbude než se obrnit trpělivostí.
— Nemám nic proti povídání, ale ne přece v pracovní době, — bručela Lucie. — Pojďme pozvat tvé rodiče v sobotu na večeři, ať se jí můžeš naplno věnovat.
Matěj souhlasil, Lucie připravila slavnostní stůl, příbuzní přišli a Ludmila se chovala naprosto korektně. Vedla společenské rozhovory, rozebírala počasí, umění a zajímavé novinky z poslední doby.
— Vidíš, moje máma je opravdu všestranný člověk, — říkal pak Matěj své ženě.
— Upřímně, trochu mě to děsí, — přiznala Lucie. — Dneska byla milá a přívětivá, ale když přijde na návštěvu, je schopná mi svítit baterkou do očí a vymáhat odpovědi.
— To přeháníš, — snažil se ji uklidnit Matěj.