Ale ve skutečnosti Lucie spíš zmenšovala, protože už v úterý opět stála u dveří Ludmila. Lucie nechtěla vůbec otvírat a předstírala, že není doma. Jenže Ludmila jí zavolala na mobil, který si Lucie předem neztlumila, a tak za chvíli stejně servírovala čaj.
— Povíš mi něco o Martině? — nedala se Ludmila.
— Martina je o dva roky mladší než já, pracuje jako masérka, — zkoušela to Lucie s obecnostmi.
— To vím, ale víc mě zajímá, od koho má to dítě? — dotírala Ludmila. — Vždyť nebyla nikdy vdaná a tomu dítěti už jsou tři roky.
— Od jednoho muže, — snažila se Lucie ze všech sil ovládnout. — A proč vás to vlastně tak zajímá a znepokojuje?
— Protože jsme teď jedna rodina a já mám právo vědět o tvých příbuzných všechno, — odvětila Ludmila. — Jednak budou chodit k vám domů a stýkat se s mým synem. A pak je pro mě důležité znát tvoje genetické předpoklady a mít přehled o situaci.
— A co přesně se snažíte pochopit, když se mě neustále ptáte na tyhle netaktní věci? — vyjela Lucie.
— Dneska jsi nějaká nervózní, asi ses nevyspala, — ušklíbla se Ludmila nespokojeně. — Dobře, budeme si povídat jindy.
Lucii se chtělo křičet, že na podobné rozhovory opravdu nemá kapacitu, má svoji práci, své záležitosti a zaběhlý okruh lidí. Zase si postěžovala Matějovi, ale ten dál hájil matku.
— Nenech si to tolik připouštět, — pokoušel se ji Matěj ne příliš přesvědčivě uklidnit. — Prostě se máma bojí a chce tě lépe poznat.
Lucie sotva zvládla ještě pár podobných návštěv, při kterých se zase vytahovala témata osobní povahy. Ludmile nestačily informace o rodině Lucie, chtěla drby o jejích kolezích a přátelích, které nikdy neviděla. Jelikož od manžela nemohla čekat rozumný zásah, rozhodla se Lucie jednat sama a oplatit manželově matce stejnou mincí.
— A v kolika letech jste se vdala za Miroslava? — nasadila při další návštěvě ofenzívu. — A proč až tak pozdě, nechtěl vás?
— No, my jsme zkrátka nespěchali, — trochu zaraženě odpověděla Ludmila.