„Syn říkáš? A kde jsi byl, synu, když tě tvůj otec potřeboval? Kde jsi byl, když ti volal a prosil tě, abys přijel? I kdyby jen na chvíli, třeba jen na jeden den. Kde jsi byl, synu, když jsem celé dny seděla u postele tvého otce? Kde jsi byl, když jsem mu jako ležícímu nemocnému vytírala špínu? Když jsem o něj pečovala v nemocnici, krmila ho lžičkou, dávala mu napít, převlékala ho? Proč jsi nepřijel, když jsem ti volala a prosila tě? Kde jsi byl, když jsem já, cizí člověk, tvoje špatná bývalá žena, pohřbívala tvého otce? Sama, bez tvojí pomoci, Luboši! A teď co? Teď jsi přijel? Nikdo tě tu nečeká. Nezvala jsem tě a ani tě nechci vidět.“
„A já zase netoužím na tebe koukat. Už jsi domluvila? Můžeš si sbalit svoje haraburdí a vypadni odsud, ty naše hodná dušičko! Vůbec nechápu, proč se tu ještě motáš. Myslíš si snad, že z toho něco kápne? Tady máš, vezmi si to. Za péči o starého, malá kompenzace, tak říkajíc…“
S těmito slovy Luboš vytáhl peněženku, vybral z ní pár tisícovek a hodil je Lucii.
„Běž si sbalit věci, čekám. Dávám ti třicet minut, a pak tě vyhodím jak prašivou kočku.“
„Ale ne, Luboši, to spíš ty budeš muset odejít. Pokud neopustíš MOJI byt, zavolám policii.“
To bylo křiku, když se Luboš dozvěděl, že není dědicem a že vlastníkem bytu je jeho bývalá manželka! Křičel tak, že se otřásal celý činžák. Lucie opravdu musela zavolat policii, když na ni muž zaútočil, ale i ti s ním měli problémy – a odvezli ho na služebnu. Luboš však Lucii vyhrožoval, že až ho pustí, ještě si to s ní vyřídí. Že ji dostane, to je jisté! Očarovala bezmocného starce, podvedla ho, nalákala ho, aby byt přepsal na ni – jak jinak! Vždyť vlastní otec přece nemohl udělat takovou podlost jedinému synovi a nechat ho bez dědictví!
Ukázalo se, že mohl. A svědků bylo víc než dost…
Lucie s Lubošem toho spolu moc neprožili. Bylo to přesně ten případ, kdy si dva prostě nesednou povahově.
Luboš byl samolibý egoista, kterému záleželo jen na sobě samém. A i to jen výjimečně – možná tak v pondělí. Práci neměl rád. Ne, že by vůbec nechodil, ale to jeho chození byla spíš parodie. A výplata tomu odpovídala.