Jeho ponížení z posledních týdnů v něm dál kvasilo a teď se dralo ven bez jakýchkoli zábran.
„Ty ji vážně považuješ za výjimečnou?“ procedil skrz zuby s jedovatým úšklebkem. „Vždyť jen umí mazat med kolem pusy nadřízeným! A já? Já se den co den sedřu v autosalonu, handrkuju se se zákazníky, lovím každou smlouvu…“
„Lukáši, prosím tě,“ zkusila ho Eliška Pražáková znovu zastavit, tentokrát už s patrnou obavou v hlase.
„Prosím tě co?“ vyštěkl a prudce se k ní otočil. „Vadí ti slyšet pravdu? Sedíš si v pohodlné kanceláři, pár kliknutí myší, a najednou z tebe všichni dělají hvězdu!“ popadl skleničku tak nešikovně, až se víno nebezpečně rozvlnilo. „Takže co? Znamená to, že já jsem nula? Že nemám žádnou cenu?“
Eliška cítila, jak se lidé kolem propadají studem do židlí. Rozhovory u sousedních stolů umlkly. Jen Lukáš jako by přestal vnímat okolí úplně.
„Možná bych s tou prací měl seknout,“ vyprskl chraplavě, hlas se mu třásl vztekem. „Stejně mám doma vlastní dojnou krávu!“
Kovový cinkot příboru o talíř zazněl až nepřirozeně hlasitě. Marcela Matoušeková zbledla, Miroslav Vaněk si zachmuřeně sundal brýle a mladý programátor Kamil Doležal, věčný vtipálek z kuřárny, se zvedl.
„Měl byste se omluvit, pane,“ pronesl pevně.
Lukášovi zrudl krk ještě víc. „Komu jako? Jí?“ ukázal pohrdavě na Elišku. „Beze mě by nic neuměla! Všechno má ode mě!“
„Opravdu, Lukáši?“ ozvala se Eliška klidně, ale její hlas se nesl místností. „Co přesně jsem se od tebe naučila? Mlčet, když to bolí? Usmívat se, i když se mi zvedá žaludek? Hrát si na štěstí, zatímco se všechno rozpadá?“
Postavila se, uhladila si šaty a dodala tiše, s hořkým podtónem: „Děkuju ti. Upřímně. Naučil jsi mě hodně. Třeba to, že někteří muži nehledají partnerku, ale hadr, o který si čistí špinavé boty.“
Bez ohlédnutí zamířila ke dveřím. Za zády se zvedl rozruch — Kamil zřejmě Lukášovi něco neodpustil — ale Eliška už nereagovala.
V taxíku pozorovala světla noční Prahy míhající se za oknem. Slzy nepřišly. Místo nich se jí v hlavě srovnávaly myšlenky: jaké štěstí, že s tímto mužem nemá dítě. Jak správné bylo trvat na své kariéře. A jak zásadní bylo slyšet ta slova o „dojné krávě“, aby se definitivně probrala z klamu, který tak dlouho považovala za lásku.