— Ani korunu od nás nedostanete! — vyletělo ze mě dřív, než jsem stačila domyslet, co to spustí.
Radka Benešová, moje tchyně, zůstala stát uprostřed kuchyně s hrnkem čaje v ruce. Tvář, jindy uhlazená a přívětivá, se nejprve napnula překvapením a hned nato ztvrdla vztekem.
Za ní postával můj manžel Sebastian Válek. Stačil jediný pohled a bylo mi jasné, že ví přesně, proč jeho matka dorazila v sobotu v osm ráno. Věděl to od začátku. A mlčel.
— Jak to myslíš, že nedáš? — položila Radka Benešová šálek pomalu na stůl. — Zuzano, drahá, asi jsi mě špatně pochopila. Potřebuji peníze na operaci.
Operace. Samozřejmě. Minule to byly „neodkladné léky“. Předtím oprava střechy, která údajně zatékala. A ještě dřív dluhy zesnulého tchána, o nichž se prý „náhle“ dozvěděla tři roky po jeho smrti.
— Radko Benešová, — snažila jsem se udržet klid, i když se mi vařila krev, — minulý měsíc jste byla dva týdny v Turecku. V pětihvězdičkovém hotelu. Kde jste na tu dovolenou vzala, když teď nutně potřebujete operaci?
Narovnala se. V očích jí na zlomek vteřiny probleskl stín nejistoty, ale vzápětí ho vystřídala uražená důstojnost.
— To byl zájezd přes odbory! Skoro zadarmo! A vůbec, v mém věku mám nárok si odpočinout!
Měla jsem chuť se rozesmát. Odbory pro důchodce, které dotují luxusní pobyty v Turecku? Udržela jsem se a jen mlčky zavrtěla hlavou.
— Sebastiane, — otočila se k synovi, — řekni své ženě, ať mě přestane vyslýchat. Jsem přece tvoje matka!
Sebastian přešlapoval. Tenhle výraz jsem znala až příliš dobře. Objevoval se pokaždé, když měl volit mezi mnou a svou matkou. A výsledek většinou nebýval v můj prospěch.
— Zuzano, — začal opatrně, — nemohli bychom mamince pomoct? Vždyť jde o operaci…
— Jakou operaci? — otočila jsem se k němu. — Kde? U koho? Máte vůbec doporučení od lékaře?
Radka Benešová rozhodila rukama.
— To snad nemyslíš vážně! Já ti mám předkládat nějaké papíry? Mám se ti zpovídat?
— Pokud od nás chcete tři sta tisíc korun, tak ano.
Právě tuhle částku vyslovila hned ve dveřích. Tři sta tisíc. Polovinu našich úspor, které jsme si tři roky odkládali jako rezervu.
— Sebíku, — přistoupila k němu a stiskla mu ruku, — ty přece nenecháš vlastní matku umřít. Lékaři říkali, že je to akutní, že se nesmí čekat.
Viděla jsem, jak se Sebastian zachvěl. Přesně věděla, na jaké struny brnkat. Nemoc, strach ze smrti, citové vydírání — osvědčená kombinace.
— Když je to tak naléhavé, — vstoupila jsem do toho, — proč nejdete do státní nemocnice? Pojištění máte.
— Tam jsou čekací lhůty! — vyhrkla. — Tři měsíce!
— Ale vždyť jste říkala, že se čekat nedá, — přimhouřila jsem oči. — Tak jak to je? Hoří to, nebo to počká čtvrt roku?
Na okamžik zaváhala, pak se znovu vzpamatovala.
— Soukromá klinika je rychlejší a lepší! Snad nechceš, abych umřela někde v pořadníku?
— Mami, takhle nemluv, — ozval se konečně Sebastian. — Nikdo nechce, aby… Nějak to vyřešíme.
— Ne, nevyřešíme, — utnula jsem ho. — Už jsme „řešili“ loni, když jste prý nutně potřebovala peníze na zuby. Dvě stě tisíc korun. A měsíc nato jsem vás náhodou potkala v klenotnictví, kde jste si kupovala zlaté náušnice.
— To byl dar od kamarádky! — rozhořčila se.
— S účtenkou na vaše jméno? — zkřížila jsem ruce. — Pracuji v tom obchodním centru. Prodavačka mě poznala a vyprávěla mi, jak jste platila hotově za šperky za sto osmdesát tisíc.
V kuchyni se rozhostilo ticho. Sebastian hleděl na matku, jako by ji viděl poprvé.
— No a co? — zvedla bradu. — Ano, koupila jsem si náušnice! Mám na to právo! Zuby jsem si nechala ošetřit, jen ne všechno šlo na léčení!
— Říkala jsi, že sotva vyjdeš, — hlesl Sebastian. — My se Zuzanou jsme kvůli tobě zrušili dovolenou.
— Přesně tak, — navázala jsem. — Vzdali jsme se cesty, na kterou jsme se těšili celý rok. A vaše matka si za ty peníze pořídila šperky.
Radka Benešová si teatrálně přitiskla ruku na hruď.
— Sebíku, slyšíš, jak se mnou mluví? Vyčítá mi pár korun! Já tě vychovala, nespala jsem kvůli tobě celé noci!
— To nejsou žádné drobné, mami, — povzdechl si Sebastian. — To jsou naše úspory.
— Aha, takže už jsi i ty proti mně? — popotáhla, aniž by se objevila jediná slza. — Vlastní syn se obrací proti matce kvůli ženě!
Starý, dobře nacvičený scénář se rozjížděl naplno a bylo jasné, že na řadě budou slzy, výčitky a obvinění ze zrady.