— „Jak to myslíte, remise?“ nechápal Sebastian Tomášek a znovu se naklonil k lékaři, který měl na starosti jeho tetu. „To jako že je zdravá? Takže žádné dědictví nebude? Počkejte… nemohlo dojít k omylu? Zkontrolujte to ještě jednou, chyby se přece stávají.“
— „Vyloučeno,“ odpověděl klidně odborník. „Nádor byl úspěšně odstraněn, zákrok dopadl výborně. Vaše teta má před sebou, dá-li Bůh, ještě klidně dvacet i více let života. Přijde mi to jen, nebo vás ta zpráva příliš netěší?“
Sebastian měl v podstatě dvě matky. Jednu vlastní, která ho přivedla na svět, a druhou duchovní – kmotru. Tyto dvě ženy byly sestry a na výchově chlapce se od samého začátku podílely společně.
Jeho otec rodinu opustil, když byly Sebastianovi sotva čtyři roky. Následovalo období, na které se nevzpomínalo snadno. Peněz byl chronický nedostatek, žilo se ze dne na den a každá nečekaná výdajová položka znamenala problém.
Zlom nastal ve chvíli, kdy se Sebastianova teta Milena Jelíneková provdala za majetného muže. Životní úroveň malé domácnosti se změnila téměř okamžitě. Nový příbuzný, Břetislav Kučera, nezůstal stranou ani vůči sestře své ženy. Lence Zemanové zaplatil studium a po jeho dokončení jí pomohl získat slušné místo u svého dlouholetého známého.
Manželství Mileny však dlouhého trvání nemělo. Se svým mužem prožila pouhých osm let, než tragicky zemřel. Veškerý majetek, který Břetislav Kučera během tří a padesáti let života nashromáždil, připadl jí.
Sebastian, hýčkaný jak matkou, tak tetou, vyrostl v mladíka naprosto nepřipraveného na realitu. Kolem osmnácti let se sám pasoval do role génia, začal psát verše a skládat písně, přesvědčený o vlastní výjimečnosti.
Byl přijat na literární školu, ale setrvání tam mělo krátké trvání. Pedagogové odmítali obdivovat jeho „talent“ bez práce, trvali na docházce, zkouškách a plnění povinností, což Sebastian považoval za urážku. Výsledkem byl rychlý a hlučný konec studia.
Na vojnu nenastoupil — Milena zasáhla včas. Vyděšená historkami, které kolovaly kolem armády, využila své známosti a dosáhla toho, že byl její milovaný kmotřenec uznán zdravotně nezpůsobilým.
Pracovat Sebastian také neměl v úmyslu. Proč by měl, když veškeré výdaje ochotně hradila teta? Veškerý čas tak věnoval „tvorbě“ a zároveň hledání ideální manželky. V pětadvaceti letech se pevně rozhodl, že se ožení.
Na budoucí ženu měl jasně definované nároky. Především musela být panna. Zároveň si představoval bytost vzdělanou, citlivou, nejlépe básnířku nebo výtvarnici. Osud mu však do cesty postavil Beátu Malýovou.
Devatenáctiletá dívka, která už měla za sebou víc zkušeností, než by odpovídalo jejímu věku, rychle pochopila, že Sebastian je vstupenkou k pohodlnému životu. Exaltovanou a uměleckou duši zvládala s určitou dávkou herectví napodobit, s požadavkem na nevinnost to ale bylo horší — o tu přišla dávno předtím.
Matka nevěsty, která měla o dceřině minulosti velmi dobrý přehled, problém vyřešila po svém. Pomocí lékařského zákroku byla Beátě „čistota“ navrácena.
Svatba se konala ve velkém stylu. Milena Jelíneková darovala novomanželům dvoupokojový byt a klíče jim slavnostně předala přímo v restauraci před všemi hosty. Manželé se tak hned od prvního dne usadili v pohodlí, které jim umožňovalo žít bez starostí a bez nutnosti cokoliv zásadního řešit, což se brzy začalo odrážet i v jejich dalším společném směřování.