„Mami…“ Karolína Smutnýová konečně zvedla oči, ve kterých se mísil strach s nepochopením. „Co tím chceš říct?“
Radka Janečeková si bez spěchu upravila jemný řetízek na krku a odpověděla klidným hlasem: „Jen to, že tvůj manžel léta budoval své království na pozemku, který mu nikdy nepatřil.“
Dalibor Pavlíček vyskočil tak prudce, až židle s rachotem dopadla na podlahu. „To je past! Celé jsi to zinscenovala!“ vykřikl. „Špehovala jsi mě, manipulovala podíly přes nastrčené firmy. To je přece protizákonné!“
„Pleteš si dohled s krádeží,“ opáčila chladně. „Když tvůj otec zemřel, zůstaly po něm dluhy. Můj muž mi zanechal nástroje, jak je vyrovnat. Já se rozhodla zajistit dceři jistotu. Ty ses rozhodl, že ti všechno projde.“
„Dřel jsem pro tu firmu!“ bránil se.
„Podepisoval jsi dokumenty, které ti přinesli pod nos,“ skočila mu do řeči. „Ani jednou ses neobtěžoval číst podmínky. Byl jsi příliš zaměstnaný tím, jak působíš navenek.“
Karolína přistoupila k manželovi. „Dalibore, řekni, že to není pravda.“
Odstrčil ji tak prudce, až zavrávorala. „Ty jsi o tom věděla? Celou dobu?“
„Ne… přísahám, že ne,“ zašeptala zbledlá.
Radka si unaveně povzdechla. „Protože jsi v něm viděla oporu. Já jsem ale sledovala, jak se z opory stává páka k vydírání.“
Dalibor roztřeseně vytočil číslo. „Miroslave, hned prověř smlouvy k Polaris!“
„Miroslav už ti to nevezme,“ pronesla Radka tiše. „Přijal jinou nabídku. Stabilnější.“
Mobil mu vyklouzl z ruky a s tupým zvukem dopadl na koberec.
„Myslel sis, že jsem jen žena, která pěstuje orchideje?“ pokračovala. „Zatímco jsi z firemních účtů platil luxusní byt u řeky pro svou asistentku, skupovala jsem podíly dodavatelů.“
Karolína si zakryla ústa. „Jakou asistentku?“
Odpověď nepřišla hned. Radka jen vytáhla několik fotografií. „Veronika Tesařová. Mladá, nenáročná. Byt je psaný na dceřinou společnost nadace. Zítra bude smlouva zrušena.“
Dalibor se sesunul zpět na židli, jako by v něm někdo otočil vypínačem a najednou zhaslo úplně všechno.