— Dobře, Tomáši, — Jan se zvedl. — Bylo fajn tě vidět! – zalhal.
— Musíme si to zase někdy zopakovat! – zalhal na oplátku Tomáš.
***
Z každé buňky Tomášova těla sálala spokojenost. V práci šlo všechno svým tempem, Simona slíbila na víkend uspořádat veselý maraton. Bytem se linula vůně jídla a k tomu ještě doslova rozdrtil starého známého.
— A přitom jsem ti kdysi záviděl! — říkal si Tomáš, když zůstal o samotě. — Měl jsi tah na branku, hlavu plnou nápadů, charisma! A teď? Čistá nula, samá závist a oči prázdné!
Tomáš byl naprosto přesvědčený, že mu Jan záviděl! I on sám sobě záviděl! Tak co teprve nějaký zoufalec!
— Kde ses tak zdržel? — zeptala se Eliška, zatímco prostírala stůl.
— A odkdy se zajímáš o detaily mého pracovního rozvrhu? — rozčílil se Tomáš. — Nelezu ti přece do kuchyně s radami, jak smažit karbanátky nebo jak žehlit košile!
— Jenom že ses měl vrátit před dvěma hodinami, — řekla klidně Eliška.
— A co jako? Mám se teď cítit provinile?
— No… ne…
— Eliško, i bez tebe mám dost expertů, co mi kecají do hlavy! Doma chci mít klid, pořádek a to… jak se tomu říká? Mír!
— Dobře, — Eliška pokrčila rameny a odešla z kuchyně.
Další kapka balzámu na Tomášovo ego.
„Dobrou ženu jsem si vybral!“ pomyslel si. „Tichá, poslušná, ochotná, nekonfliktní. To je ideál domácího štěstí. Ty ženský práva vůbec neměly dostat! Velká chyba!
Jak to bylo dřív? Dům, domácnost, děti – a tím to haslo! Nikdo se nikam necpe, neklade otázky, nemá vlastní názor! Eliška je přesně taková! Skvělá žena!“
***
Na úsvitu jejich manželství ale Eliška tak poddajná nebyla, jenže Tomáš na tu dobu nerad vzpomínal.
— Já už prostě nemám sílu bojovat s tou pitomostí toho šéfa! — řekl se zničeným hlasem. — Vysvětluju mu, co by bylo lepší, a on to ani nechce slyšet.
— On zamítl to, co jsem navrhla? — ptala se Eliška.
— Nejen zamítl — on to ani nechtěl projednat. Řekl, že bez všech těch racionalizací to bude úplně v pohodě.
— Tomáši, tak to pošli rovnou výš! Přes hlavu svýho šéfa. Spočítala jsem to, úspora kolem dvaceti procent.
— Uf, nevím, fakt už nemám sílu.
— Tomáši, ty jsi přece silný! — říkala. — Chytrý, odvážný, vynalézavý! Na tobě stojí celá naše rodina!
Podporovala Tomáše na začátku jejich vztahu. Pomáhala mu s jeho problémy, navrhovala řešení. On pracoval na zakázkách ve veřejném sektoru, zatímco jí byl bližší soukromý. Ale v obou oblastech byla projektantka-designérka.
Ve skutečnosti – nebýt Eliščiny podpory a nápadů – nikdy by se Tomáš nestal vedoucím ani šéfem týmu. Zůstal by jen někým, kdo plní cizí příkazy a vize.
A právě na tohle období Tomáš nerad vzpomínal.
Jak by taky ne! On přece není středem světa, ale jen výsledek zásahů nějaké Elišky-designérky!
Teď už Eliška nepřicházela s novými nápady a podporovala ho jen minimálně. A Tomáš si myslel, že si manželku „vychoval“, uzavřel ji v mezích domácnosti, ze kterých se nedostane.
***
— Fuj! Vždyť je starej! — ušklíbla se Nela.
— Pětatřicet není starej, — odpověděla znalecky Simona. — To když jsem si musela začít něco s ředitelem školy, aby mi dal pořádné vysvědčení, tak to bylo teprve „starej“ a rovnou třikrát „fuj“!
— Nee, nee, — máchala rukama Nela. — Takový horory mi nevyprávěj! Budou se mi o tom zdát noční můry!