Radim, nechci, abys to bral jako útok, ale už dál nezvládnu hradit polovinu splátek na tvůj byt. Rozhodla jsem se pořídit menší byt, který budu pronajímat. Jednou ho dostane Natálie, až vyroste.
Hypotéku si vezme táta na sebe, ale splácet ji budu já. A z toho důvodu mi už nezbudou peníze na tvé závazky.
Radim Smutný vyskočil z gauče, jako by ho něco bodlo. Nervózně přecházel po obýváku, ruce zatínal v pěst. Pak se prudce zastavil a probodl Ivanu pohledem.
„Tak to se s tebou rozvedu! A banka si ten byt klidně vezme. Sám to neutáhnu, slyšíš? Nezvládnu to! Zůstanu úplně na dně. Díky, opravdu pěkné,“ procedil skrz zuby.
Ivana cítila, jak se jí svírá hrdlo, přesto se snažila mluvit klidně. „Chceš rozvod? Dobře. Aspoň vím, na čem jsem.“
„Jak je libo,“ odsekl jízlivě.
To už nevydržela. Slzy jí začaly stékat po tvářích, ale nehysterčila. Tiše odešla do ložnice a začala si do kufru skládat pár nejnutnějších věcí. Pak zavolala Natálii a poprosila ji, aby si sbalila jen to, bez čeho se pár dní neobejde.
„Ty jsi mi zničila život! Kvůli tobě skončím bez střechy nad hlavou!“ křičel Radim za nimi, když odcházely s kufry ke dveřím.
Ivana se zhluboka nadechla až v autě. Ruce se jí ještě třásly, ale snažila se ovládnout.
„Naty, pojedeme teď k babičce a dědovi. Chvíli u nich zůstaneme, než se uvolní náš dvoupokojový byt,“ vysvětlovala dceři.
„To je v pořádku, mami. Hlavně už neplač,“ zašeptala Natálie a stiskla jí ruku.
„Nebudu, slibuju,“ odpověděla tiše Ivana.
Následující měsíce byly vyčerpávající. Rozvod se táhl a Ivana musela u soudu hájit své nároky. Byla rozhodnutá získat zpět alespoň část peněz, které během let vložila do Radimovy hypotéky.
Jednání střídalo jednání, probíraly se výpisy z účtů, účtenky i znalecké posudky. Nebylo to jednoduché, ale nakonec se ukázalo, že právo stojí na její straně.
Soud rozhodl, že Radim musí bývalé manželce vyplatit podstatnou část prostředků, které do bytu investovala. Ne všechno, ale dost na to, aby mohla začít znovu bez pocitu křivdy.
Dobrovolně však neplatil. Peníze z něj bylo nutné vymáhat přes exekutora.
A přestože ji kdysi strašil, že bez její pomoci hypotéku neutáhne, nějakým způsobem si cestu našel. Splátky bance i srážky kvůli dluhu ho však připravily téměř o všechen příjem. Zůstával mu sotva základ na přežití.
Svou nespokojenost si občas vybíjel telefonáty plnými výčitek a nadávek. Ivana ale hovory rychle ukončovala. Postupně se naučila jeho výlevy ignorovat.
Cit, který k němu kdysi měla, se pomalu vytratil. Na jeho místě zůstala jen lhostejnost – a klid, který si už nenechala vzít.