Ten večer jsem si cestou z práce dopřála to, na co jsem měla chuť jen já – kousek kvalitního jamónu, křupavou bagetu ještě teplou z pekárny a láhev suchého červeného vína. Doma jsem si prostřela jen pro sebe, zapálila svíčku a v klidu se pustila do večeře.
Radim Kovář dorazil asi o půl hodiny později. Otevřel lednici, chvíli v ní bezradně pátral a pak se otočil ke mně.
„A pro mě nic?“ zeptal se s náznakem dotčenosti.
„Netuším,“ pokrčila jsem rameny. „Chtěl jsi přece, aby si každý řešil svoje věci sám.“
Zamračil se, vytáhl z mrazáku balíček pelmení a bez dalšího slova postavil hrnec na plotnu. Já si dál vychutnávala večeři, pomalu a s potěšením, které jsem si dlouho odpírala.
Během následujícího týdne přežíval na polotovarech a objednávkách z restaurací. Já si naopak začala vařit přesně to, co mi roky chybělo – krevety na česneku, zeleninové zapékané směsi, lehké saláty s bylinkami. Vždycky tvrdil, že taková jídla „nejsou pořádné jídlo“. Teď sledoval můj talíř s nepříliš skrývanou závistí.
V pátek večer to nevydržel. „Hele, nechceš už toho nechat? Víš přece, že umíš vařit pro oba.“
„To umím,“ odpověděla jsem klidně. „Ale nebudu. Pravidla jsi nastavil ty.“
„Proboha, vždyť jsem si dělal srandu! To ses kvůli tomu vážně urazila?“
„Neurazila. Jen jsem tě vzala za slovo.“
Krabičku od hamburgeru mrštil do koše a s prásknutím dveří zmizel z kuchyně.
V sobotu ráno už u vchodových dveří podrážděně telefonoval. „Naši tu budou za dvě hodiny. Uvaříš něco?“
Seděla jsem na posteli s knihou v ruce. „Ne.“
„Jak ne? Vždyť chodí každou sobotu!“
„Já vím. Devět let jsem kvůli tomu stála půl dne u sporáku. Tvoje matka mi ani jednou nepoděkovala. Teď je to na tobě.“
„Ty ses zbláznila…“
„Vůbec. Každý přece nese odpovědnost za svoje. Tvoji rodiče jsou tvoje starost.“
Zbledl, otočil se na patě a odešel. Z předsíně se ozýval jeho podrážděný hlas, když se dohadoval s nějakou donáškovou službou, a vzápětí rachot nádobí v kuchyni.
Když zazvonil zvonek, měla jsem na sobě elegantní šaty, vlasy upravené a jen lehký make-up. Otevřela jsem dveře, přivítala Milenu Planýovou i tchána, uvedla je do obýváku a pak se s úsměvem vrátila ke své knize.
Milena Planýová si mezitím zamířila rovnou ke kuchyni.