Plakala, prosila ho, aby jí odpustil a přijal dítě, které čekala. Dobře si uvědomovala, že pokud by se narodilo mimo manželství, vlastní rodina by ji bez milosti odsoudila a navždy nálepkovala. Tehdy ještě doufala, že se Marek Jelínek vzpamatuje, přehodnotí svůj život a opustí manželku.
Tereza Konečná teď jen nevěřícně zírala na muže stojícího pár kroků od ní.
Nemýlila se. Byl to on. Přestože od jejich posledního setkání uplynulo mnoho let a jeho tvář poznamenal čas, poznala ho okamžitě.
Udělala několik pomalých kroků, postavila se k němu zády a zaposlouchala se. Stačil jí jediný okamžik, jediný tón jeho hlasu, aby si byla jistá, že je to skutečně Marek.
Jakmile zaslechla jeho známý, lehce zastřený hlas, sevřelo se jí nitro. Vše, co se snažila pohřbít hluboko v sobě, se náhle probudilo.
Kolikrát si namlouvala, že už je minulostí. Že zapomněla na něj i na všechno, co mezi nimi bylo.
Jenže srdce jí bušilo až bolestivě a jasně jí napovídalo, že nic z toho nezmizelo.
Tereza vnímala, jak Marek hovoří s jinou ženou, a spolu s každým jeho slovem se v ní znovu rozhořívala dávno potlačená žárlivost.
„Ivano Kadeřábková, opravdu vám tu cestu doporučuji,“ přesvědčoval svou pacientku naléhavým tónem Marek.
„Pane doktore Jelínku, nemohu přece nechat manžela a děti doma a odjet do lázní jen proto, že mi to radíte,“ namítala žena nejistě. „Můj muž navíc nevěří na manuální terapii. Vaše doporučení by ho akorát rozčílilo.“
„Odpovězte mi na jednu věc,“ pronesl přísně. „Pomáhá vám moje léčba?“
„Ano, samozřejmě. Jinak bych k vám přece nechodila.“
„Pak tedy nechápu, proč do toho zatahovat manžela. Jestli vám prospívá terapie, prospěje vám i pobyt v sanatoriu. Proč by měl rozhodovat někdo jiný?“
„My taková rozhodnutí děláme společně,“ vysvětlovala Ivana. „Kdybych si uprostřed pracovního roku vzala neplacené volno a odjela sama do lázní, doma by to nepochopili.“
Tereza se v duchu pousmála. Marek byl stále stejný. Jeho neústupnost se za ta léta nezměnila ani v nejmenším.
Uměl ženy přesvědčit jako málokdo. Využíval osobní kouzlo, sebejistý pohled i argumenty, které dávaly smysl jen jemu. Dokázal zamotat hlavu téměř každé.
Jakmile některá z jeho klientek souhlasila s ozdravným pobytem, záhadně se tam objevil také. Náhoda to ovšem nikdy nebyla. Brzy následoval románek.
Zámožná pacientka ho pak zahrnovala dárky, pozornostmi a často i velmi hodnotnými věcmi. A když už z ní nebylo co získat, případně když se na obzoru objevila nová potenciální oběť, dokázal ze vztahu vyklouznout elegantně, bez zbytečných scén.
Tento model fungoval víc než patnáct let. S přibývajícím věkem své schopnosti jen zdokonalil.
Vybíral si výhradně vdané ženy – takové, které byly pevně svázané rodinou a nikdy by kvůli němu neopustily manžela. Tím měl jistotu, že mu žádná nenaruší jeho vlastní soukromí.
Sám byl přitom dlouhá léta ženatý a měl dvě děti. Rodinu sice oficiálně živil jako terapeut, skutečný nadstandard si však zajišťoval spíše díky své pozornosti věnované osamělým manželkám.
Tereza nepatřila k těm, které by s ním prožily lázeňský románek. Pracovala po jeho boku. O jeho podivném systému přivýdělku se dozvěděla až po několika letech spolupráce.
A teď, téměř deset let od jejich prvního setkání, si znovu potvrdila, že se Marek nezměnil. Uvědomila si, že to, k čemu se tehdy odhodlala, bylo sice děsivé, ale za daných okolností pochopitelné.
Znepokojovalo ji však něco jiného. Od této chvíle měli pracovat ve stejné klinice. Ta představa ji tížila víc, než si chtěla připustit.
Myslela si, že už na něj téměř zapomněla. Na bolest, kterou jí způsobil, i na všechno, co se mezi nimi kdysi odehrálo.