Veronika byla laskavá a hodná, ale trochu rozmazlená.
Jana si dobře uvědomovala, že Veronika taková vyrostla jejím vlastním přičiněním. Příliš často jí ustupovala, dovolovala jí příliš mnoho. Později se k tomu přidal i Petr. Byl to dobrosrdečný člověk, který v sobě nosil spoustu lásky a neměl ji komu dát – a tak ji rozdával Veronice. Ale když dnes přišel k Janě jen on sám a dcera s ním nebyla, bylo jasné, že se něco přihodilo.
Jana se ani nepodivila, že Petr dorazil k ní do Prostějova – kam jinam by šel? Připravila mu vydatný oběd a přece jen se odhodlala zjistit, co se v jejich rodině stalo.
„Tak povídej, Petře, co tě sem tak brzy přivedlo?“ zeptala se.
Muž se zamračil a pak spěšně začal vysvětlovat: „Promiň, Jano, ale tvoje Veronika mě úplně vyčerpává! Večer jsme se chtěli vypravit do restaurace, chtěl jsem ji trochu rozmazlit, udělat jí hezký večer. Pořád sedíme doma, napadlo mě, že by to mohl být příjemný večer, že si odpočineme, a třeba se pak i projdeme – letní noci jsou přece teplé.“
„A co se tedy stalo?“ zeptala se Jana.
„Všechno to začalo ještě doma. Nemohla se rozhodnout, co si vezme na sebe. Nakonec jsme dorazili pozdě a náš stůl dali jiným. Byla to hodně drahá restaurace, těžko se tam shání rezervace. Veronika mi udělala scénu, obvinila mě, že jsem nezavolal a neupozornil je na zpoždění.
Jana si ztěžka povzdechla – to bylo pro Veroniku typické. „Šli jsme tedy do jiného podniku, jednoduššího, ale i tam jí nic nevyhovovalo. Celý večer bručela a na všechno si stěžovala. Mlčel jsem a trpěl. Po večeři jsem navrhl procházku, ale ona se hned rozčilila, že jsem si nevšiml, že má lodičky na vysokém podpatku. To mě naštvalo a zavolal jsem taxi. Doma jsem jí řekl všechno, co si myslím – že si neváží mé péče a lásky.
Zase jsme se pohádali a ráno jsem prvním vlakem dorazil k vám do Prostějova. Rozvedu se s ní, přísahám,“ dodal rozhořčeně Petr. „Už bych o rozvod zažádal, ale jak bych mohl nechat vás samotnou?“
„Rozvedu se s ní, doopravdy,“ zopakoval Petr rozčileně. „Už bych to dávno udělal, ale jak vás můžu opustit?…“