Helena Urbanová se na příchod Nového roku začala chystat už devětadvacátého prosince. Obcházela jeden krám za druhým v okolí a pečlivě sledovala akční cedulky. Červenou rybu pořídila tam, kde byla zrovna sleva, maso koupila jinde a sýry zase v dalším obchodě. Záleželo jí na tom, aby sváteční stůl působil opravdově slavnostně, ne aby to bylo jen tak „něco narychlo, hlavně že je“.
Večer si doma rozprostřela účtenky a dala se do počítání. Číslo, ke kterému se dopočítala, ji zaskočilo – pět tisíc korun. Unaveně si povzdechla. Většinou trávila Silvestra sama, případně u dcery, a vystačila si s částkou sotva poloviční. Tentokrát se ale nechala unést.
Jenže Miloslav Tkadlec ji o to tolik prosil. Toužil po klidu domova, po pocitu rodiny a po oslavě „jako u normálních lidí“, ne po tichém večeru o samotě.
Seznámili se před půl rokem na poliklinice, kde Helena pracovala na recepci. Miloslav přišel s bolavým krkem, ona ho objednala k lékaři a dali se do řeči. Ukázal se jako milý a hovorný muž – poutavě vyprávěl o práci v továrně, o životě, o vnoučatech a vzpomínky z minulosti podával tak, že se poslouchaly samy.
Postupně začali trávit čas spolu. Chodili na procházky, do kina, do parku. Miloslav se choval jako starý kavalír: otevřel dveře, nabídl rámě, usmíval se s lehkou zdvořilostí. V kavárnách si ale útratu dělili napůl a dárky byly spíš symbolické – k narozeninám kytice a bonboniéra.
Helena mu to neměla za zlé. Říkala si, že z důchodu se žije těžko a doba nepřeje nikomu. Ostatně ani její výdělek nebyl o tolik vyšší, aby si mohla dovolit velkorysost bez přemýšlení.
Dva dny před svátky se Miloslav ozval sám.
„Helčo, už se tak těším na náš večer. Hlavně prosím neutrácíš zbytečně, svou část zařídím já. Neboj se, jsem přece chlap,“ ujišťoval ji.
Měla radost. Představovala si, že přiveze ovoce, sladkosti, možná nějaké dobroty… anebo aspoň navrhne, že se na všem spravedlivě složí.
Jednatřicátého vstala už v sedm ráno. Pustila se do vaření s pečlivostí sobě vlastní. Připravila saláty, obložené mísy i teplé jídlo. Udělala poctivé olivje s kvalitní klobásou, sleď pod kožichem, mimosu s červenou rybou. Sýrový talíř naaranžovala do posledního detailu – dorblu, camembert, parmezán. Nechyběla ani masová mísa s pečenou šunkou a karbanádkem. Maso zapečené v alobalu vonělo celým bytem. Na mísu vyskládala hrozny, mandarinky a kiwi.
Kolem deváté večer bylo vše hotovo. Převlékla se do šatů, nalíčila se a v zrcadle se na sebe pozorně zadívala. Padesátka na krku, pomyslela si, ale pořád vypadám slušně.
Přesně v deset hodin zazvonil zvonek. Ve dveřích stál Miloslav s igelitovou taškou z obchodu v ruce, připravený vstoupit dovnitř a zahájit společný sváteční večer.