— Zůstaňte prosím chvíli s vnukem, nic vás to nestojí, — pronesl Filip Bednář a bez velkého rozmýšlení položil přenosnou autosedačku s miminkem přímo na kuchyňský stůl. — Večer se pro něj vrátím.
— Počkej, a řekl jsi to Adéle? — zarazila ho žena.
— Jasně že ano, — mávl rukou zetě, aniž by se na dítě v nosítku vůbec podíval, a bez dalšího vysvětlování odešel z bytu.
Když se Adéla Petříčeková dozvěděla, že čeká dítě, rodina si musela sednout a otevřeně probrat zásadní otázku: kdo se vlastně o miminko postará.
— Na mateřskou jít nechci, — trvala tvrdohlavě na svém Adéla. — Nežijeme v minulém století. Dnes je naprosto normální, že se o dítě stará otec.
— Počkej, chceš říct, že bych měl zůstat doma já? — Filip málem spadl ze židle. — Já přece nejsem žádná chůva.
— O žádné chůvy u našeho dítěte nestojím, — nenechala se odbýt. — Budeš s ním ty. A já se zapojím o víkendech.
— Tak ty mi ještě plánuješ směny? — ušklíbl se. — Víš vůbec, co mi na to řeknou chlapi v práci?
— To je opravdu to jediné, co tě zajímá? Nenapadlo tě, co na to řekne tvoje žena?
— Jsi žena, péče o dítě je přece tvoje role.
Adéla zkřížila ruce na hrudi a mlčky ho probodávala pohledem.
— Takže sis mě už před svatbou zařadil mezi domácí služku?
— Co to meleš za nesmysly?
— Jaké nesmysly? Uklízej, vař, starej se o dítě. Já mám kariéru. Teď z práce odejít nemůžu.
Čeká mě povýšení, roky jsem na něj dřela, studovala, obětovala tomu všechno.
— A ty myslíš, že já jsem se v práci jen vezl? — vybuchl Filip.
Hádka nabírala na obrátkách. Oba byli cílevědomí, kariéristé tělem i duší. Právě tahle podobnost je kdysi svedla dohromady.
— Tak to půjdu vyřešit jinak, — vyhrkla Adéla v návalu emocí.
— Počkej, co tím chceš říct? — Filip prudce vstal. — Tak dost. Do porodu máš ještě sedm měsíců.
Na mateřskou půjde ten, kdo bude mít nižší plat.
Filip spoléhal na velký projekt, po kterém mělo přijít i vysněné povýšení. Jenže Adéla ho předběhla.
Její mzda byla vyšší jen o pár korun, ale i to stačilo. Zářila vítězstvím.
— Vezmu si měsíc neplaceného volna, porod, rekonvalescence… a pak se vracím do práce. Ty nastoupíš na mateřskou.
Filip neměl na výběr a souhlasil.
Zůstat sám doma s kojencem však bylo mnohem náročnější, než si kdy dokázal představit. Přesto se nevzdával.
Ke všemu v životě přistupoval zodpovědně, s maximálním nasazením a cílem uspět. A už po několika týdnech bylo vidět, že si na novou roli začíná zvykat, což se brzy mělo projevit i v dalších nečekaných situacích.