V hlavě jí stále dozníval křik a tlak v hrudi neustupoval. Vztek se odmítal rozplynout, jako by si v ní našel trvalé místo.
— „Uvědomuješ si vůbec, jak se chováš?“ pronesla klidně, ale v jejím tlumeném hlasu byla cítit tvrdost.
Radek Rychlý se pořád zlobil, i když už to nedával najevo tak okázale. Byl napjatý, zavřený do sebe.
— „Hele, prostě to tričko hoďme za hlavu,“ mávl rukou, jako by šlo o banalitu.
— „Ne, to nejde,“ zavrtěla hlavou Tereza Kratochvílová. „Protože to nikdy nebylo o tričku. Jde o to, že si vůbec nevážíš toho, co pro nás moje máma udělala.“
Zhluboka se nadechla a snažila se srovnat myšlenky, aby jí hlas nezačal znovu selhávat.
— „Bydlíme ve třípokojovém bytě. Bez hypotéky, bez dluhů. Napadlo tě někdy proč?“
Radek si podrážděně stáhl rty k sobě.
— „Protože tvoje máma prodala byty po babičce,“ připustil neochotně.
— „Ne,“ opravila ho hned. „Protože si je klidně mohla nechat. Nebo je prodat a utratit peníze za sebe. Místo toho se rozhodla vyřešit moje bydlení jednou provždy.“
Radek se ušklíbl, jako by ho to obtěžovalo.
— „No a? Vždyť to nedala mně.“
— „Prosím tě, nezačínej s tímhle!“ zvýšila hlas. „Žijeme tady spolu. Ty jsi do tohohle bytu nedal ani korunu. Kdyby nebylo jí, teď bychom se topili v měsíčních splátkách, vyhazovali šílené peníze za rekonstrukci, spotřebiče…“
Radek se odvrátil a zasyčel mezi zuby.
— „Ty vždycky vytáhneš tyhle propočty.“
— „A proč bych neměla?“ pokrčila rameny Tereza. „Tvoje máma z tebe tahá peníze od naší svatby, ale to ti nikdy nevadí. Nikdy jí nic neřekneš.“
— „To je něco jiného!“ vybuchl.
— „Jistě, že je,“ odsekla ironicky. „Když moje máma nic nechce a žije z vlastního důchodu, tak ať se prý zařídí sama. Ale když si tvoje máma se sestrou pravidelně říkají o peníze, tak je to najednou pochopitelné, protože ‚to mají těžké‘.“
Tereza si uvědomovala, že ho ve skutečnosti nerozčiluje dárek ani peníze. Vadí mu, že její máma z něj nedělá střed vesmíru, tak jako jeho vlastní rodina.
— „Kašlu na to všechno!“ vyštěkl Radek, popadl bundu a s prásknutím zavřel dveře.
Ani se nelekla. Slyšela jeho kroky na schodech, pak dutý zvuk zavřeného vchodu. Přesto v ní zavládlo zvláštní ticho. Pomalu se posadila na židli a zavřela oči.
Opravdu si myslí, že tímhle teatrálním odchodem něco dokáže? Že za ním poběží a bude se omlouvat kvůli tričku, kvůli snaze někoho potěšit? Bylo to až směšné. Tereza byla vyčerpaná. Vyčerpaná jeho věčnou nespokojeností, podivnými křivdami a tím, že se neustále musí obhajovat.