Myšlenky mu to hlodalo ještě dlouho. Nela Hájeková ten večer zase odjela s tím, že má zařídit spoustu věcí — doma prý musí uklidit, objednat úklidovou službu a ještě stihnout manikúru. Břetislav Fiala zůstal sám a pocit, že něco nehraje, se mu usadil v hlavě.
O týden později se scénář zopakoval téměř do puntíku. Nela přijela, pobyla pár hodin a zmizela. O domácnost se očividně nestarala ani v náznaku. Břetislav si začal klást otázku, co si vlastně pod pojmem hostující manželství představoval a kde se v tom ztratil smysl.
Třetí týden už to nevydržel. V sobotu ráno jí podrážděně oznámil, že chce k obědu kotlety — pěkně opečené, z kuřecího a trochy vepřového, přesně takové, jaké mu kdysi dělávala maminka. Nela jen pokrčila rameny. Řekla, že kotlety nejí a vařit se nechystá. Pokud má hlad, může si prý zavolat do restaurace, která vozí jídlo až ke dveřím.
Později si Břetislav stěžoval kamarádovi, že mu byla nabídnuta moderní forma manželství, ve které se ale nevaří, neuklízí a vlastně se pro něj nedělá vůbec nic. Přemítal, k čemu je vztah, kde se nepočítá s pohodlím muže, bez péče, bez něhy a dokonce i bez obyčejných kotlet. Novým trendům, řečem o feminismu a životě bez dětí nerozuměl. Připadalo mu, že ženy dnes bojují hlavně o prostor pro sebe, zatímco jejich tradiční schopnosti zůstávají nevyužité.