Pozemek se zahradou rodiny Kučerových byl jako vystřižený z katalogu. Všude bujela zeleň, slunce se prodíralo skrz koruny stromů a ve vzduchu se mísila vůně rozkvetlých jabloní. Pro někoho hotový ráj. Pro Veroniku Švecovou však každý víkend strávený tady znamenal zkoušku nervů.
– Verunko, takhle ne, vždyť to zaléváš úplně špatně! – rozlehl se ostrý hlas tchyně. – Ustup, udělám to sama.
Veronika sevřela čelist a mlčela jen silou vůle. Dana Dlouhýová, matka jejího manžela Kamila Hájka, se na chalupě opět chovala, jako by jí patřila odjakživa.
– Mami, co kdybychom si to zkusili zařídit po svém? – nadhodil Kamil opatrně.
– Prosím tě, synku, bez mé pomoci byste se tu utopili, – mávla rukou Dana a pokračovala ve svém.
Veronika se na Kamila podívala, ale on jen bezradně pokrčil rameny a sklopil oči.
„Jak dlouho tohle ještě vydržím?“ proběhlo jí hlavou, zatímco se v ní hromadil vztek.
O pár dní později seděla Veronika doma na zemi obklopená hromadou papírů. Daňové přiznání ne a ne sedět a ona už poněkolikáté kontrolovala stejné doklady.
„Tohle už jsem viděla… tohle taky… a tohle je co?“ zamumlala a vytáhla list, který jí byl povědomý jen tím, že ho nikdy předtím neviděla.
Jakmile se začetla, zatajil se jí dech. Srdce se jí rozbušilo tak silně, až jí hučelo v uších.
– Kamile! – vykřikla a vyskočila na nohy. – Okamžitě pojď sem!
– Co se děje? – objevil se ve dveřích manžel s chlebem v ruce.
– Můžeš mi vysvětlit tohle?! – strčila mu dokument téměř pod nos. – Proč je chalupa napsaná na tvoji matku?
Kamil se zakuckal a zbledl. Vypadal jako kluk přistižený při průšvihu.
– Veru, já ti to objasním…
– To bych byla ráda! – hlas se jí třásl směsicí hněvu a zklamání. – Tak mluv!
Založila ruce na prsou a propalovala ho pohledem. Kamil přešlapoval.
– Víš… máma navrhla, že to tak bude jistější.
– Jistější?! – vybuchla Veronika. – Pro koho? Pro Danu Dlouhýovou?
– Ne, tak to nemysli, – rozhodil rukama a projel si vlasy. – Člověk nikdy neví…
Veronika se hořce uchechtla.
– Jasně. Třeba že by si manželka při rozvodu nárokovala polovinu, co? To tě napadlo?
– To je nesmysl! – bránil se Kamil. – Já to dělal kvůli nám!
– Kvůli nám?! – vyjela na něj. – Ty jsi z našeho domu udělal bitevní pole dvou hospodyněk, takhle se staráš?
Kamil k ní udělal krok a chtěl ji obejmout. Veronika však ucukla.
– Nesahej na mě, – řekla chladně a v očích jí zůstala bolest, která slibovala, že tenhle rozhovor zdaleka nekončí.