Uvědomuješ si vůbec, cos provedl? Dřeli jsme spolu, odkládali každou korunu, a ty… – Veronice se zlomil hlas a zněla v něm hořkost.
– Veru, prosím tě, odpusť mi, – žadonil Kamil. – Dám to do pořádku, přísahám!
– Do pořádku? – přimhouřila oči. – Výborně. Tak se předveď. Buď chalupu přepíšeš, nebo tam ode mě neuvidíš ani špičku bot. Klidně si tam zůstaň se svojí maminkou, když je pro tebe důležitější než já!
Po těch slovech vyběhla z pokoje a Kamila nechala stát uprostřed ticha, úplně vyvedeného z míry.
Uběhlo čtrnáct dní. Veronika doufala, že ultimátum s ním pohne, jenže marně. V sobotu ráno ji ze spaní vytáhl cinkot nádobí z kuchyně.
„To snad ne… zase?“ problesklo jí hlavou, když si přehodila župan přes ramena.
U linky se sebejistě otáčela Dana Dlouhýová a pobrukovala si starý československý hit.
– Jé, nevěsta už je na nohou! – zatrylkovala. – Řekla jsem si, že vám udělám snídani.
Veronika zatnula čelist.
– Dano, aspoň byste mohla dát vědět, že přijdete…
– A proč? – podivila se. – Jsem přece Kamilova máma, ne?
Veronika si beze slova nalila kávu a v duchu uvažovala, čím by ji nejraději „vylepšila“.
K večeru už byla na pokraji výbuchu. Nejenže tchyně celý den komandovala kuchyň, ale navíc si pozvala kamarádky „na grilovačku“.
– Kamile! – zasyčela Veronika, když ho vtáhla do ložnice. – Co to má znamenat?
– No… máma chtěla… – hlesl.
– Chtěla?! – vybuchla. – A ty jsi jí samozřejmě neuměl říct ne!
Do místnosti se bez zaklepání přiřítila Dana Dlouhýová.
– Děcka, pojďte! Anežka Horáková vypráví vtipy, smíchy se popadáte!
Veronika se zhluboka nadechla.
– Dano, my si zrovna povídáme.
– Ale no tak, Verunko, – mávla rukou. – Času máte dost, napovídáte se.
To už bylo příliš.
– Dost! – vyštěkla Veronika. – Tohle je náš dům, naše chalupa a já si nenechám…
– Vaše? – skočila jí do řeči tchyně s úšklebkem. – A koukala ses někdy do papírů, děvenko?
Nastalo hrobové ticho. Veronika se podívala na zbledlého Kamila.
– Aha. Tak takhle to je. Dobře, Kamile Hájku, máme si o čem promluvit. A sami!
Vtrhla do ložnice, funěla vzteky a prudce vytáhla kufr zpod postele, rozhodnutá, že tentokrát už to nenechá jen u slov.