Lucie Tesařová trvala na svém: žádné další drahé spotřebiče do cizího bytu pořizovat nehodlají. A pokud by se podobné narážky ještě někdy opakovaly, sbalí si věci a bez dlouhých debat se přestěhují jinam. Roman Zelený se to snažil zlehčit. Pokrčil rameny, poznamenal, že se k tomu vrátí později, a dodal, že se mu do stěhování teď vůbec nechce – čtvrť je příjemná a on pořád věří, že příští rok už přivítají v bytě, který bude skutečně jejich.
Pro Lucii byla tahle představa vysněným únikem. Únava z rozmarů manželovy rodiny v ní rostla a přímým střetům se chtěla vyhnout za každou cenu. Tušila, že Helena Urbanová neustále našeptává Romanově matce a že tlak se dřív nebo později přenese i na ně. Proto mlčela a zatínala zuby. Až do chvíle, kdy majitelé přišli s rozhodnutím zvýšit nájem.
„Jsme sice příbuzní a vy toho často využíváte, někdy až neomaleně,“ spustila žena bez obalu. „Jenže všechno zdražuje a já musím nájem navýšit o tři tisíce korun měsíčně. Není to žádný zázrak, ale aspoň trochu se to zlepší.“
Lucie se ohradila, že je to pro ně příliš vysoká částka, a zkusila vyjednávat alespoň o tisícovce. Odpovědí jí byl další nátlak: Romanův strýc je prý nemocný a potřebuje léčbu, a kdyby byli skutečně ohleduplní a zodpovědní, dávno by o tom věděli.
Z vyprávění manžela však Lucie měla jasno – občasné potíže s tlakem nebo zablokovaná záda ještě z nikoho nedělají vážně nemocného. Na svůj věk byl strýc v dobré kondici a Helena zjevně přeháněla, aby vzbudila soucit.
„Tak dost,“ rozhodla Lucie pevně. „Ještě dnes sbalím naše věci a přestěhujeme se k mým rodičům. Tohle neustálé zkoušení nervů už stačilo.“
Roman zaváhal a nadhodil, že možná peníze na léčbu opravdu potřebují a oni o tom jen nevědí. Lucie ale neustoupila. I kdyby to byla pravda, takhle se podle ní věci neřeší. Položila jednoduchou otázku: kdyby byli cizí nájemníci z ulice, odvíjela by se výše nájmu také od osobních problémů majitelky?
Roman chápal, že má pravdu, jen se obával postavit vlastní rodině. Tušil scénu a hádky. Po dlouhém přemýšlení se ale shodli, že se odstěhují, a své rozhodnutí oznámili Heleně Urbanové, která hned začala mluvit o tom, že kdyby měli všechno smluvně ošetřené, poslední zaplacený měsíc by se jim rozhodně nevracel.