Dveře za ní ještě doznívaly dutým prásknutím, když už kráčela po chodníku a polohlasem si ulevovala. „To je ale neschopná osoba,“ brumlala s hořkostí, zatímco se snažila srovnat dech. Uvnitř budovy se recepční pokusila situaci uhladit – povzbudivě se usmála na vyděšený manželský pár a utrousila cosi o tom, že lidé jsou dnes přecitlivělí. Staří manželé souhlasně pokývali hlavami.
Natálie Kolářová mezitím dorazila na zastávku. Autobus byl beznadějně plný. V uličce nebylo k hnutí, u dveří stály dvě ženy s obrovskými taškami a zaujatě rozebíraly své starosti, jako by kolem nich nikdo další neexistoval. Natálie se opřela o tyč a propalovala je pohledem. Kousek od ní postával mladík v kožené bundě, který na ni s lehkovážným úsměvem mrkl. Odpovědí mu byl pohrdavý pohled a znechucené ohrnutí nosu.
„Ani je nenapadne uhnout,“ problesklo jí hlavou. „Starší paní stojí namačkané u dveří a tihle se tváří, že svět patří jen jim. Ubožáci… chtěla bych vidět, jak by se chovali k vlastním rodičům.“
Když konečně dorazila domů, čekalo ji další nepříjemné překvapení. Na dvoře, těsně vedle jejího auta, se motala drobná slečna u naleštěného BMW. Natálie se k ní obrátila s falešně sladkým hlasem: „Slečno, kolik dneska tak stojí řidičák?“
„Cože?“ vyjela po ní okamžitě.
„Nauč se parkovat,“ zavrčela Natálie už bez přetvářky. „Kvůli tobě se nemůžu dostat do auta. Zablokovala jsi mě.“
Dívka si ji přeměřila od hlavy k patě, sjela pohledem její ojetý vůz a ušklíbla se. „S takovým vrakem bys ani neměla jezdit. Odvez to do šrotu a choď pěšky. Měla bys mi poděkovat, že jsem tě dneska ušetřila ostudy.“
Sebevědomě nasedla, pustila hudbu naplno a odjela. Ještě stihla vystrčit z okénka ruku s jasným gestem pohrdání. Natálie si znovu ulevila nadávkou a s třesoucíma se rukama zamířila k domu. U vchodu seděl známý dobrman a klidně si dělal své. U dveří bytu stále překážel pytel s odpadky. Jakmile vešla dovnitř, zamířila rovnou k notebooku a na svůj profil napsala:
„Den plný zklamání. Chybělo už jen, aby mi byli drzí i vrabci. Kde se v lidech bere tolik zloby?“
Sousedka z bytu naproti právě dokoukala další díl oblíbeného seriálu, posadila se k počítači a když jí do očí padl tenhle tichý výkřik zoufalství na obrazovce, na okamžik se zarazila.