Jeho hlas byl klidný, téměř odtažitý.
„Zkuste žít dál tak jako dosud, jen beze mě,“ dodal tehdy. „Byt zůstane tobě. S dětmi se budu vídat a podle možností vám finančně pomůžu. Ale city ke mně už nehledej.“
„Napadlo tě vůbec, jak to v tomhle věku vezmou?“ vydechla Květoslava Bílýová a pořád doufala, že se probudí ze zlého snu.
„Zvládnou to,“ odpověděl Bedřich Marek stručně. „Aspoň poznají, jak vypadá skutečný život. Žít bez lásky není správné… promiň.“ Tónem dal jasně najevo, že se k tématu už vracet nechce.
Své sliby dodržel. Při rozvodu si na byt nečinil žádné nároky a zůstal bydlet u nové partnerky. S dětmi se setkával mimo domov, protože překročit práh bytu, kde kdysi žili jako rodina, na to neměl odvahu. A jeho nová žena si je k sobě nikdy nezvala. Květoslava se pokoušela synovi a dceři vysvětlit důvody rozpadu manželství, jenže oni odmítali rozebírat podrobnosti.
„Táta nám řekl, že je to jeho rozhodnutí a máme ho respektovat,“ prohlásil tehdy Vavřinec Hájek, který jako by přes noc dospěl. „Není to pro mě ani pro Karolínu Moravecovou jednoduché, ale časem se to snad nějak srovná.“
Jenže pro Květoslavu se nic samo neusazovalo. Stýskalo se jí, noci trávila s obličejem zabořeným do polštáře a každou snahu kamarádek seznámit ji s jiným mužem odmítala. Bedřich jí připomínal svou existenci jen skrze děti, až jednou přece jen zavolal i jí.
„Chystáme se na dovolenou a zjistil jsem, že jsem tu nechal rybářské vybavení nahoře ve skříni,“ ozval se do telefonu. „Mohl bych si pro něj v sobotu přijít? Chtěl jsem, aby ho našly děti, ale nevěděly přesně kde.“
„Dobře, stav se,“ odpověděla klidně, i když uvnitř bojovala sama se sebou.
Celý týden pak žila v očekávání soboty a v hlavě si skládala možné rozhovory. Napadlo ji, že by mu chtěla dokázat, jak skvěle si bez něj vede, a plánovala, že ho přivítá dokonale upravená. Nakonec si ale připadala směšně a ten nápad zavrhla.
„Zhubnul jsi,“ poznamenala, když sledovala, jak Bedřich Marek ukládá své krabice. „Copak tě nová žena pořádně nekrmí?“
„Krmi, jen mám hodně práce,“ odpověděl klidně a dál se soustředil na balení, jako by mezi nimi nikdy nic víc nebylo.