Bylo zřejmé, že o své nové existenci mluvit nehodlá.
„Kdybys měl hlad, klidně tě můžu pohostit… nebo té tvé předat recepty na jídla, která máš nejradši,“ vyhrkla Květoslava Bílýová. Sama cítila, jak hloupě to zní, ale zastavit se nedokázala.
„Jedovatost ti nikdy neslušela,“ pronesl Bedřich Marek unaveným hlasem. „Teď už jsme si cizí. Spojují nás jen děti. A časem možná vnoučata. Tím to končí.“
„Jsi si tím opravdu jistý?“ zeptala se tiše, s náznakem naděje.
„Ano,“ odpověděl bez zaváhání.
Potom odešel za svou novou ženou a Květoslava zůstala sama v kuchyni. Seděla u stolu a plakala, přemožená lítostí nad sebou samou. Během roku po rozvodu výrazně zhubla a pak se snažila dát dohromady. Šlo to ztuha. Navenek se usmívala a hrála spokojenost, zatímco uvnitř si opatrovala tajné přání, že se bývalý manžel jednou vzpamatuje a vrátí se. Uvědomovala si, že by to okolí odsuzovalo, přesto byla připravená ho přijmout zpět a minulost uzavřít.
„Táta se rozešel s tou ženou,“ oznámily jí děti po třech letech. „Teď bydlí v malém pokoji na ubytovně.“
Zpráva v ní nečekaně zažehla jiskru naděje. Květoslava začala dbát na vzhled, oblékala se moderně, pečlivě o sebe pečovala a trpělivě čekala, že Bedřich udělá první krok. Přítelkyně nabyly dojmu, že má konečně uspořádaný osobní život. Do podrobností se jí však nechtělo, a tak vše odbývala lehkovážnými poznámkami. Čekání se ale protahovalo. Bedřich se nevracel. Nakonec se dal dohromady s jinou ženou. Na svatbu syna dorazil s ní, ale ke Karolíně Moravecové už přišel sám.
„Proč jsi bez doprovodu?“ zeptala se tehdy Květoslava.
„Beáta Petříčeková je na služební cestě, nestihla to. Posílala ale pozdravy,“ odpověděl klidně.
Postupem času se Květoslava na všechno začala dívat s odstupem. Uklidnila se a přestala vyhlížet zázrak. Opřela se o práci, pořídila si zahrádku za městem a volné chvíle věnovala sobě. Děti už žily své vlastní životy a ona si ten svůj zaplňovala, jak se dalo – přáteli, rodinou, květinami, a jednou dokonce přinesla domů zatoulaného kocoura. Zdálo se, že se vše pomalu usazuje a dává do rovnováhy, alespoň navenek.