Hned při první schůzce mi ten muž oznámil, že bych měla shodit sedm kilo, abych mu „vyhovovala“. Na další setkání jsem si proto přinesla krejčovský metr, protože jsem měla v plánu přeměřit něco já jemu.
První dvě rande s Radimem Kovářem proběhla klidně a vlastně docela příjemně. Seděli jsme v útulné restauraci s tlumeným osvětlením, choval se galantně – odsunul mi židli, soustředěně naslouchal a vyptával se. Mluvil sebejistě a dlouze, hlavně o své kariéře, zakázkách a obchodních partnerech. Pracoval jako manažer v mezinárodní stavební společnosti, jezdil luxusním autem, nosil drahé obleky a bylo zřejmé, že je zvyklý dělat dojem.
Bylo mi pětačtyřicet. Nikdy jsem nebyla modelka a ani jsem po tom netoužila, ale ve svém těle jsem se cítila dobře. Pravidelně cvičím, snažím se jíst rozumně a starám se o sebe. Měřím 170 centimetrů a nosím velikost 46. Až do chvíle, než jsem poznala Radima, mě ani nenapadlo přemýšlet o tom, že by se mnou mohlo být něco „špatně“.
Nečekaný rozhovor přišel na třetím setkání v kavárně. On si objednal kávu, já čaj. Povídání plynulo lehce, dokud náhle nezmlkl a nezačal si mě prohlížet až příliš soustředěným, hodnotícím pohledem.
„Líbíš se mi,“ řekl pomalu.
