V tom obchodě jsem si koupila obyčejný krejčovský metr. Nic drahého, jen plastovou pásku v malém pouzdře. Schovala jsem ho do kabelky a zamířila do restaurace.
Usadili nás ke stolu u okna. Radim Kovář si bez váhání objednal steak a červené víno. Já zvolila jen salát – měla jsem už po jídle.
„Jsem rád, že ses nad tím zamyslela,“ poznamenal spokojeně. „Žena by měla být ozdobou muže.“
„Souhlasím,“ přikývla jsem klidně. „Ve vztahu je přece důležitá harmonie.“
Zpozorněl. „Jak to myslíš?“
Pomalu jsem otevřela kabelku, vytáhla metr a položila ho mezi nás. Díval se na něj, jako bych právě vytáhla zbraň.
„Co to má znamenat?“
„Jen drobná pomůcka. Postav se, prosím. Potřebuji si něco ověřit.“
„To snad nemyslíš vážně. Jsme v restauraci.“
„Máme soukromí. A ty jsi přece sebevědomý muž.“
Neochotně se zvedl od stolu.
„Zvedni ruce.“
Obtočila jsem mu pásku kolem pasu a zkontrolovala čísla.
„Sto jedna centimetrů, Radime.“
„No a?“ zatáhl břicho.
„Podle lékařských doporučení je u mužů cokoliv nad čtyřiadevadesát centimetrů už zdravotní riziko.“
Metr jsem stáhla a podívala se mu přímo do očí.
„Když už mluvíme o standardech a úrovni…“