…nechci mít s takovým sobcem už vůbec nic společného. Podávám žádost o rozvod.“
Radka Kratochvílová hovor ukončila dřív, než jí mohla Hana Řezníková cokoli odpovědět.
Celý den pak Hana chodila po bytě jako tělo bez duše. Nemohla se soustředit na práci ani na běžné povinnosti. V hlavě jí stále dokola zněla jediná otázka – co se mezi nimi vlastně stalo?
Večer, když dojedli, panovalo u stolu ticho. Dalibor Tomášek si nervózně pohrával s hrnkem, jako by sbíral odvahu. Nakonec zvedl oči.
„Mami… volala jsi Radce?“
Hana přikývla.
„A co ti řekla?“
Do rozhovoru vstoupil Ondřej Matoušek, který si odkašlal, jako by chtěl zmírnit napětí. Hana ale odpověděla sama:
„Řekla, že chce rozvod, Dalibore.“
„Tak ať si ho podá,“ procedil mezi zuby a sklopil pohled k desce stolu.
Ondřej zavrtěl hlavou. „Synu, zkus to ještě promyslet. Nedalo by se to urovnat? Omluvit se, ustoupit? Vzít ji na večeři, koupit kytku, odjet spolu na víkend…“
„Ne, strýci Ondřeji, tohle nepomůže,“ přerušil ho Dalibor. „U ní to takhle nefunguje. Když se rozhodne, nic ji nepřesvědčí. Buď bude po jejím, nebo se rozejdeme.“
A pak začal vyprávět, co bylo příčinou jejich hádky.
„Vendula Mareková se rozešla s Bronislavem Růžičkou,“ utrousila prý Radka jednoho dne jen tak mezi řečí.
„Jak rozešla?“ nechápal tehdy Dalibor. S Vendulou a Bronislavem se přátelili od vysoké školy, znali se roky.
„Prostě se to rozpadlo. Bronislav je pitomec,“ odbyla to Radka neurčitě.
Teprve později vyšlo najevo, že u nich doma propukla pořádná bouře. Mají tři děti – Adélu Míkaovou a Matěje Planého, kterým je pět a šest let, a nejmladšího Ctibora Míku, sotva ročního. Vendula zatoužila po dalším dítěti. Tvrdila, že aby Ctibor nebyl sám, potřebuje sourozence co nejblíž věkem.
Bronislav o velké rodině nikdy nesnil. Třetí dítě přišlo spíš jako překvapení než plán. Ale když už se to stalo, zatnuli zuby, omezili výdaje, splátky hypotéky odsunuli na vedlejší kolej – a Ctibor se stal miláčkem celé rodiny.
Dalibor si vzpomněl, jak se jim Vendula v létě smála, že Bronislav o třetím dítěti nechtěl ani slyšet. Konečně prý začali s Adélou a Matějem spát celou noc a on si dokonce troufl mluvit o dovolené u moře.
„Moře? Prosím tě,“ smála se tehdy Vendula. „Máma Vendula už všechno zařídila.“
A bez studu vyprávěla, jak úmyslně poškodila antikoncepci. Smála se tomu, jak jí Bronislav bezmezně důvěřoval.
Když se tehdy Dalibor s Radkou vraceli domů, bylo jim Bronislava líto. Dítě by mělo přijít na svět z rozhodnutí obou, shodli se tehdy.
„A vůbec,“ dodala tehdy Radka zamyšleně, „to slovo ,pořizovat si děti‘ zní hrozně. Ale Vendula se nějak změnila. Úplně se v tom mateřství ztratila.“
Bronislav působil unaveně, skoro uštvaně. Později si Vendula Radce postěžovala, že manžel spí raději v kuchyni nebo u dětí.
„Chtěla jsem ještě jedno miminko, aby měl Ctibor kamaráda. Podívej, jak si Adéla s Matějem rozumějí. A proč by měl být Ctibor sám?“ vysvětlovala. „Jenže Bronislav si postavil hlavu. Žádné další děti. Tak jsem si říkala, že to udělám jako minule, že si ani nevšimne. A teď? Teď trucuje a spí na gauči.“
Nakonec se jí plán skutečně podařil, jenže doma vypukla válka. Bronislav zuřil.
„Nikdo při ní nestojí, ani vlastní máma,“ líčila Radka soucitně. „A Bronislav? Vždyť je to taky jeho dítě, ne? Neutekla mu přece za jiným.“
Dalibor to tehdy přešel bez většího zájmu. Až později mu Bronislav zavolal sám.
„Prosím tě, jak to mám chápat? Jsem přece ženatý chlap… copak se mám vlastní ženy bát?“