«Než začne jakákoli rekonstrukce, chci, aby byla chalupa oficiálně převedena na mě» — oznámil Štěpán klidně a nekompromisně u stolu

Jejich sobeckost ničí důvěru, je to zraňující.
Příběhy

Terezu Zemanovou doháněla k nepříčetnosti lehkovážnost i drzost příbuzných jejího manžela. V rodině, kde vyrostla ona, bylo samozřejmostí respektovat soukromí druhých a bez dovolení si nebrat vůbec nic, co člověku nepatřilo.

U Kolářových to však fungovalo jinak. Považovali za naprosto běžné zastavit se bez ohlášení, posadit se ke stolu a při odchodu si ještě něco „přibalit“ – ať už drobnost z předsíně, nebo potraviny z lednice.

„Ty máš ale hezkou kabelku! Stejně jich máš plnou skříň, tak mi tuhle dej,“ prohlásila jednou bez rozpaků Štěpánova sestra Klaudie Martinecová. Na odpověď ani nečekala, popadla doplněk a zmizela do vedlejšího pokoje, aby se s novým úlovkem pochlubila.

„Navařila jsi toho spoustu a já dnes nestíhám stát u plotny, tak si vezmu něco s sebou do krabičky,“ oznámila zase Libuše Matoušeková během návštěvy tónem, který nepřipouštěl nesouhlas.

Dalibor Beneš měl podobné manýry. „Potřebuju úhlovou brusku do garáže. Tobě tu jen leží ladem, tak mi ji na čas půjč,“ řekl klidně. Jenže „na čas“ v jeho podání znamenalo navždy. Nářadí už se nikdy nevrátilo a nikdo se ani netvářil, že by měl takový úmysl. Paradoxem bylo, že když přišli Štěpán s manželkou k jeho rodičům, sotva jim nabídli šálek čaje.

Tereza se snažila držet, ale občas jí ruply nervy a celý den měla zkaženou náladu.

„Prosím tě, neřeš moji podivnou rodinu,“ uklidňoval ji Štěpán. „U nás to takhle chodilo odjakživa.“

Nešlo ani tak o neomalenost jako spíš o neustálou snahu něco získat. Štěpánovi příbuzní si bez uzardění říkali o půjčky, na jejichž vrácení pak záhadně zapomněli. Štěpánovi bylo trapné jim dluh připomínat a raději navrhoval, aby nad tím mávli rukou a brali to jako uzavřenou věc.

Když šlo o drobné částky, Tereza přivírala oči. Jenže požadavky postupně narůstaly a brzy přišli s dalším „nápadem“.

„Už dlouho plánujeme rekonstrukci na chatě,“ začal Dalibor Beneš významně.

„To zní rozumně,“ přikývla zatím opatrně Tereza.

„Ano, jenže je tu otázka financí,“ vstoupila mu do řeči Libuše Matoušeková bez náznaku ostychu. „Na chatě je potřeba vyměnit okna a další věci,“ dodala a bylo zřejmé, že tím jejich plán rozhodně nekončí.

Pokračování článku

Zežita