Tereza cítila, jak se jí vlastní podráždění dere na povrch. Sama byla rozladěná, jenže Radimova ostrost všechno ještě víc vyhrocovala.
„Co kdybychom vybrali něco méně okázalého?“ nadhodila opatrně. „Třeba kvalitní kosmetickou sadu… nebo poukaz do wellness?“
Radim si odfrkl. „Wellness? To by ještě prohlásila, že ji posíláme do lázní, protože vypadá unaveně. Ne, Terko. To musí být něco, co zaujme. Něco, čím se bude moct před kamarádkami pochlubit.“
Zkoumavě si ho prohlédla, jestli to myslí vážně. V jeho pohledu ale nebyla ironie, jen únava a lehká zatrpklost. Věděla, že Radim má Ivanu Horskou rád, jenže jejich vztah byl odjakživa napjatý. Ivana mu při každé příležitosti připomínala, že „mohl dotáhnout kariéru dál“ a že se spokojil s málem.
V pátek večer seděla Tereza u notebooku a projížděla e‑shopy s dárky. Amálie už spala, Radim sledoval fotbal a občas polohlasem komentoval rozhodčího. Tereza otevřela stránku s klenoty a zastavila se u stříbrných náušnic s drobným kamenem. Cena se blížila deseti tisícům korun. Sevřelo ji u srdce. Představila si však tchyni, jak pohrdavě stáhne rty nad něčím laciným.
„Radime, podívej se,“ otočila k němu obrazovku. „Co na to říkáš?“
Mrkl na monitor jen letmo. „Hezké jsou. Ale ta částka je šílená. Budeme pak měsíc žít na těstovinách.“
„A máme jinou možnost?“ pokrčila rameny. „Tvoje máma jasně naznačila, že očekává něco ‚na úrovni‘. Když přineseme obyčejnou vázu za pár stovek, nenechá to bez poznámek.“
Radim ztlumil televizi a otočil se k ní čelem. Výraz měl vážný, ale v očích mu problesklo cosi jako nápad.
„A co kdybychom to obešli?“ ztišil hlas. „U nás v práci je Šimon Míka. Říkal, že jeho sestra vyrábí šperky. Vypadají luxusně, ale stojí zlomek ceny. Mohli bychom od ní něco vzít. Máma stejně nepozná, jestli je to zlato, nebo jen bižuterie.“
Tereza znejistěla. „To je podvod. A jestli na to přijde…“
„Jak by přišla?“ mávl rukou. „Hlavně že se to bude třpytit. Ona to chce na efekt, ne na znalecký posudek.“
Myšlenka byla lákavá, přesto ji uvnitř něco brzdilo. Viděla před sebou Ivanu Horskou, jak se chlubí před přítelkyněmi, a pak okamžik, kdy si někdo všimne, že kámen není pravý. Ostuda by nepadla jen na tchyni, ale i na ně dva.
„Nechme si to projít hlavou,“ řekla tiše.
Sobota ráno bylo pošmourné. Tereza žehlila Amáliiny šaty, zatímco Radim se dole na dvoře přehraboval v autě. Dárek stále neměli definitivně vyřešený. Včera ještě navrhovala poukaz do klenotnictví, ale Radim se držel nápadu se šperky od Šimonovy sestry. Nakonec se shodli, že je alespoň uvidí na vlastní oči – prý vypadají „jako za milion“. Přesto v Tereze zůstával neklid, který se jí nedařilo potlačit.